Při výběru z projektů posledních dvou let se mimo jiné zabýval i náměstím v Havlíčkově Brodě. „Na začátku jsem si stanovil, že se budu více zaměřovat na stavby investované z veřejných rozpočtů. A to proto, že jejich kvalita dobře ukazuje na stav naší společnosti. Bohužel se mi jich podařilo zařadit zhruba jednu třetinu,“ popisuje jedno kritérium výběru pražský architekt.

Řídil se i heslem pevnost, účelnost a krása římského architekta Vitruvia. „Dále jsem sledoval způsob, jakým stavby zasahují do veřejného prostoru, jak ovlivňují své okolí. Chápu je jako součást celku osídlení a zajímá mě, jak se k němu chovají. Jak mají řešené vstupy, jak dotvářejí veřejná prostranství,“ zmiňuje důležité kritérium výběru architekt, absolvent ročního postgraduálního studia ve Švýcarsku, které dalo vznik knize Sídelní kaše – Otázky k suburbánní výstavbě rodinných domů.

Havlíčkobrodské centrum města jej zaujalo svou poctivostí zpracování, která by mohla zaručit výdrž i po stovky let. Projekt nehodnotil jen podle plánů nebo fotografií, ale také ho osobně navštívil.

„Na první pohled nenápadná proměna náměstí ční nad podobné realizace právě svojí jednoduchostí. Krásné detaily, příjemné povrchy a jejich rozumné nadčasové členění dávají vyznít okolním stavbám a sami se nederou do popředí. Autoři zvolili materiály solidní a trvanlivé. Stejně tak i jejich detaily,“ zmiňuje přednosti revitalizace Hnilička.

Ale nejen zpracování dělá dobré veřejné prostranství.

Přehled po celé ploše

„Myslím si, že náměstí jako plocha by mělo být hlavně prázdné. Tato prázdnota je velkou kvalitou, protože může být naplněna rozličnými aktivitami. Trhy, demonstrací, startem závodu, průvodem, koncerty. Je chybou, když jsou tyto plochy předem předurčené k nějaké funkci. Náměstí pak přestává být živé a oblíbené. Podstatné také je, aby svými fasádami atmosféru dobře a správně dotvářely okolní budovy,“ pokračuje v hodnocení Pavel Hnilička, absolvent ČVUT v Praze.

Ani nové rozmístění zeleně, které v počátcích provázely obavy, nevnímá negativně.

„Důležitý je přehled po celé ploše. Když se člověk postaví do jednoho kouta, měl by mít rozhled, díky kterému se bude dobře cítit. Na jednom z nejkrásnějších náměstí světa Piazza del Campo v Sieně jsou po obvodu nízké sloupy, o které se lze opřít a pozorovat dění na náměstí, které je pouze a jen vydlážděné. Není skoro minuty, aby zůstal jediný sloupek volný. Zdá se mi, že si lidé poslední dobou pletou náměstí s parkem. Pokud už má být na náměstí strom, musí pod ním být vidět. Nejhorší bývají nízké keře, kam si opilci chodívají ulehčit, a okopané betonové květníky,“ uzavírá Pavel Hnilička.

Martina Ježková