Téměř sto lidí z různých koutů Čech, Moravy, Slovenska i Německa v sobotu přijelo do hotelu Přibyslav na sraz široce rozvětveného rodu Vlčků z nedaleké České Jablonné.

„Náš starý rod vymřel po meči, neboť můj pradědeček Josef Vlček, poslední mužský člen rodu, zplodil čtyři dcery a žádného syna, proto dnes nikdo z nás příjmení Vlček nemá, o to je obtížnější vést genealogii rodu a vůbec se v tomto měřítku sejít. Naposledy jsme pospolu byli před jedenácti lety, bylo to rovněž v Přibyslavi”, říká Lubomír Wurm z Prahy, který s nelehkou organizací rodinného sjezdu pomohl Josefu Horskému z České Jablonné. Nejstarším v matrikách a berních rulách doloženým zakladatelem dynastie je Václav Vlček.
Na svět přišel 25. září 1686 v České Jablonné. Poslední Vlček byl pokřtěn jménem Josef, narodil se 13. ledna 1853 a skonal 11. srpna 1916.

Dějiny rodu v pěti románech
Jedna z jeho čtyř dcer, Františka Vlčková-Kolářová, se stala spisovatelkou. Své předky oživila ve čtyřech románech o boji za zrušení nevolnictví na přibyslavsko-polenském panství kardinála Ditrichštejna.

Kdo je kdo v literárních dějích, to se společnými silami rodu podařilo rozšifrovat. Například v románě Za našich pradědů je starý mládenec Oktavián Vlček (1860-1938) veden jako Jeronýmek a katolický kněz Ferdinand Vlček (1868-1898) má jméno Vojtík.

Spisovatelka svůj pátý román Síla naděje věnovala těžkému osudu rodiny v čase násilné kolektivizace České Jablonné (vesnice má pseudonym Topolná). „Kniha ovšem o žádné naději není, moje máma, která na sraz přijela až od Domažlic, byla z rodné vsi jako dítě s rodiči vystěhována právě proto, že se její rodina nechtěla vzdát soukromého vlastnictví půdy,” vzpomíná Wurm. Srazu dominovala přednáška o Janu Kolářovi, manželovi spisovatelky. Jeho dramatické prožitky z občanské války ve dvacátých letech v Persii přiblížil rodilý Íránec Reza Mirchi. „Kolářovy memoáry, které v roce 1936 vydala členka vašeho rodu pod názvem Na vlnách revoluce v zemi věčných ohňů, jsem přeložil do perštiny, v Íránu mají takový ohlas, že tam již vyšly ve třech vydáních,” uvedl tlumočník Mirchi.

V rodinných debatách se přišlo na ledacos. Například na to, že dub, pod nímž v roce 1424 zemřel Jan Žižka a pozemek v Žižkově Poli, na kterém od roku 1874 stojí mohyla husitského vojevůdce, patřil rodu Kárníků, do něhož se přivdala jedna z Vlčkových vnuček.

AUTOR: IVO HAVLÍK