Tato akce by nebyla nijak výjimečná, ovšem zajímavé bylo, že děti mohly včely spatřit na vlastní oči v opravdovém úlu. Na školu totiž zavítal Jakub Dolínek z Výzkumného ústavu včelařského, který pracuje na pokusném včelínu Skřivánek, a přivezl s sebou i mobilní včelí úl.

„Jé, paní učitelko, na chodbě stojí včely!“ takto byl překvapený malý Ládík, a hned se hrnul k bezpečně umístěnému průhlednému úlu. Zpočátku děti s nedůvěrou hledaly otvor, kudy by včelky mohly ulétnout, ale když jim Dolínek vysvětlil, že takto včely mohou být zavřené a neuletí, hned byl kolem úlu opravdu roj, ale dětí, které se zájmem sledovaly, co se zde odehrává.

„A je tam i královna?“, ptala se Nela ze třetí třídy. Zkušenější děti hned ochotně ukazovaly, že královna je ta velká s modrou tečkou na zádech. „Podívej, ona byla tady a teď už je zase na druhé straně a klade vajíčka!“ tak byla překvapená zase Tereza.

Dolínek nejprve dětem vyprávěl mnoho zajímavostí ze života včel a své vyprávění provázel nejen obrázky, ale i nahraným bzučením včel. Na závěr ochotně odpovídal na všechny zvídavé dotazy dětí, kterých bylo opravdu hodně.

Například Gábinka z druhé třídy se zajímala o to, jak si vlastně včely úl staví. „ V přírodě si včely najdou vhodnou dutinu ve stromě, ale když je chováme, musí se postarat včelař,“ bez zaváhání odpověděl včelař, a samozřejmě přidal ještě spoustu užitečných informací.

Největším lákadlem byl ale opravdový včelí úl. Nikola ze čtvrté třídy s velikým překvapením po chvíli pozorování vydechla: „Tady se prokusuje nová včelka, vidím její hlavičku!“ A hned všechny děti chtěly tento malý zázrak vidět, což samozřejmě nebyl problém. Hned další přestávku už děti počítaly, kolik je otevřeno komůrek a kde se zase pohybuje včelí královna.

„A jak to mám udělat, abych si mohl včely pořídit?“ Tak tato otázka potěšila nejen Jakuba Dolínka, ale i pedagogy, kteří tuto akci pro celou školu ve Štokách zajistili.

Zdeňka Konůpková