Do překonání dva roky starého maxima, které doposud drží Kanaďan Benjamin Jordan, jenž uletěl osm tisíc kilometrů za 108 dní, mu stačí maličkost: do konce června musí překonat ještě tři tisíce kilometrů. Jejich počet by tak zaokrouhlil na devět tisíc.

Ještě včera odpoledne však plynulost celé trasy ohrožoval silný vítr, který vládl nad Vysočinou. Oros totiž už od středy čeká na letišti v Dobkově u Chotěboře na příznivější podmínky.

„Předpokládám ale, že dnes večer nebo zítra dopoledne už poletím. Je třeba, aby měl vítr rychlost maximálně šest metrů za vteřinu,“ zamyslel se v pondělí Oros.

Nejde jen o rekord

Tomu však nejde o pouhé překonání rekordu. Má totiž i morálně hodnotnější poslání. Celou touto akcí chce přispět jednak ke zpopularizování létání na padákovém kluzáku, ale i k zamyšlení se veřejnosti nad problematikou dětských domovů, které chce svým projektem podporovat.
Během devadesáti dnů, během kterých chce hranici překonat, má naplánováno také dvacet zastávek v dětských domovech, kde přednáší zdejším chovancům, a nad dalšími alespoň symbolicky přeletí. Výtěžek akce, kterou finančně podporují sponzoři, nebo další letci a která bude dovršena vydáním kalendáře fotografií, filmem a knihou, z poloviny poputuje na konto nadace Táta a máma.

„Když přijdeme do některého z dětských domovů, mám pocit, že to vše má nějaký smysl. Chceme děti motivovat, aby samy chtěly v životě něčeho dosáhnout,“ konstatoval letec, kterého při jeho cestě po republice po zemi doprovází čtyřčlenný doprovodný tým. Potřebné zázemí totiž tento chlapík a možná budoucí světový rekordman, který ve vzduchu stráví denně v průměru čtyři až pět hodin, potřebuje.

Přistává i na louce

„Zajišťujeme dopravu paliva, dokumentaci, nebo třeba stravu. Někdy je trochu těžší ho po jeho letu najít, my se totiž samozřejmě nemůžeme pohybovat vzdušnou čarou. Domlouváme se vysílačkou, telefonem a někdy kluzák prostě sledujeme,“ prozradil s úsměvem Zdeněk Ciboch, který Orose také doprovází. Za den je nutno urazit poměrně značné množství kilometrů.

Kluzák totiž letí v závislosti na počasí v průměru zhruba čtyřicetikilometrovou rychlostí, a kde přistane, tam musí počkat do dalšího vzletu. Takže často zůstává na loukách nebo hřištích.

„Jde o nízkorozpočtovou akci, takže nespíme po hotelech. Spíše na letištích, u známých a podobně,“ dodal severočeský rodák. 9000 kilometrů a sto padesát otočných bodů, kterými je třeba proletět, to už je pořádná porce. Není proto divu, že vlastně celou Českou republiku vzduchem zkřižuje Oros hned několikrát.

„Možná se to nezdá, ale je to fyzicky i psychicky náročné,“ dodal letec z Ústí nad Labem, který je nyní kvůli pauze ve skluzu asi pět set kilometrů. „Věřím ale, že to úspěšně zvládnu,“ zakončil Oros.