On a jeho vnuk Tomáš nedávno dokončili titul, jehož první díl se těšil velkému zájmu čtenářů a v pondělí vydání knihy, ve které jsou podrobně rozebírány jednotlivé příběhy sedláků a zemědělců, kteří byli násilně vyhnáni z vlastního majetku a stěhováni jinam, na slavnostním křtu v Jihlavě posvětí i hejtman kraje Jiří Běhounek.

„Jde o velmi silné a smutné příběhy. Lidé by ale zkrátka neměli zapomínat na minulost,“ zamyslel se stále velmi vitální muž, který si odseděl dva a půl roku jako politický vězeň.

Co vás vlastně přivedlo k napsání Vyhnanců?
Už v době, kdy jsem seděl v komunistickém lágru, jsem se začal setkávat s lidmi, kteří byli vyhnáni ze svých zemědělských usedlostí a statků, kteří byli jako kulaci zavřeni a jejich rodiny vystěhovány z půdy, na které mnohdy hospodařily spoustu let. A myšlenka na vydání knihy mě napadla prakticky hned po revoluci. Nechtěl jsem, aby tyto činy zlovůle byly zapomenuty, a tak jsem začal sbírat podobné příběhy vystěhovaných lidí z celé republiky. Hledal jsem je pomoci médií, jezdil jsem za nimi a sami se mi ozývali. Zájem o to byl velký.

Prostě se nesmí zapomenout…
Jistě. Mladí lidé si asi už nedokážou dobře představit, jaká to doba vlastně byla a alespoň naše knížka by ji mohla přiblížit. Lidé se po revoluci příliš nedočkali pocitu zadostiučinění a těm, kterým se vyhnání z jejich půdy vyhnulo, chceme ukázat, jaké měli štěstí.

Je druhý díl v něčem zásadním jiný, než ten první, který slavil mezi veřejností poměrně velký úspěch?
Samozřejmě se zde objevují jiné smutné příběhy lidí, kteří doplatili na špatnou dobu, ve které žili, i když jich je o něco málo méně. A musím říci, že všechny jsou opravdu velice silné! Myslím, že kniha by měla být hodně čtivá, je doplněna o mapky, nebo dobové fotografie, které by mohly čtenářům dokreslit atmosféru let, o kterých se zde píše.

Jak se Vám kniha psala?
Dobře, i když jde o smutné záležitosti. Ty osudy mi lidé sami vypravovali a já je potom upravoval. A čeština mi nikdy nedělala problémy, tak snad se bude líbit (úsměv).

Jak jste řekl, i jak tomu bylo v prvním díle, je i druhý výtisk plný silných příběhů. Který vám nejvíc utkvěl v paměti?
Je jich opravdu spousta. Ale vypíchl bych třeba osud jednoho sedláka jménem Dvořák ze Zubří u Nového Města na Moravě. Ten byl během svého věznění vystaven opravdu krutému mučení, estébáci ho opravdu nešetřili. Ten muž byl z těchto zážitků tak psychicky zdeptán, že se sám po svém návratu k rodině vlastní zbraní zastřelil. To musela být pro jeho rodinu nesmírně těžká rána. Ale takových emocí je v knize víc.

Jaké máto ohlasy za tu dobu, která uplynula od vydání vaší první knihy?
Ohlasy jsou opravdu pozitivní. Jak jsem říkal, ozývali se mi sami lidé, kteří měli zájem o zveřejnění svého příběhu. Naopak z druhé strany, tedy od komunistů a jejich přívrženců, se mi za celou tu dobu neozval vůbec nikdo, ale to asi není tak překvapivé.

Vy sám jste byl dva a půl roku zavřený v jáchymovských táborech. Co si s odstupem času myslíte o lidech, kteří byli u moci?
Víte, veřejnost byla v té době hrozně zfanatizovaná a lidé byli tak trochu hloupí. Propagandě často opravdu věřili, a to co, nedokázal Hitler, to komunisté dokázali se vší parádou. Totiž, že postavili vlastní lidi proti sobě… Ale ti nahoře, ti hloupí nebyli. Moc dobře věděli, jaké ze všeho budou mít výhody a že budou u moci.

Kdo je Miroslav Růžička:
– narodil se 10.10.1925 ve Vilémově, kde stále žije
– v prosinci roku 1951 byl zavřen za šíření letáků na podporu Milady Horákové a justice jej odsoudila na pět let za velezradu
– ve vězení si odseděl v jáchymovských lágrech zhruba dva a půl roku a v roce 1954 byl propuštěn na základě žádosti o milost
– tu podala jeho sestra, která se shodou okolností znala ze školy v Golčově Jeníkově se sekretářkou tehdejšího prezidenta Antonína Zápotockého, což byl rozhodující faktor Růžičkova propuštění
– od propuštění až do důchodu pracoval v JZD
– po převratu se začal zabývat osudy politických věznů
– napsal knihy Osudy politických vězňů Havlíčkobrodska a Vyhnanci akce „Kulak“
– druhý díl této knihy, na kterém Miroslav Růžička pracoval se svým vnukem Tomášem, v pondělí slavnostně pokřtí hejtman kraje Vysočina Jiří Běhnounek a kniha by se měla již brzy objevit na pultech knihkupectví