Devětatřicetiletá bývalá vedoucí pobočky České pošty v Lípě na Havlíčkobrodsku Michaela Fejtová ze Šmolov se dostala do svízelné životní situace.

Na konci června se policistům přiznala, že si vymyslela loupežné přepadení, které se mělo odehrát na silnici mezi Věží a Mozerovem. Tehdy jí tři neznámí muži měli ukrást třicet tisíc korun. Jenže si neuvědomila, že tím spustí vlnu pochybností, které bude jen velmi těžko vyvracet.

„Byla to obrovská chyba, teď už to vím,“ svěřila se Deníku Michaela Fejtová. Ve hře je celkem přes sto tisíc korun. Přes sedmdesát tisíc korun měl v dubnu ukrást zatím neznámý lupič, když Michaelu Fejtovou přepadl na poště v Lípě. Mohla si snad Michaela Fejtová vymyslet i toto přepadení? Ona tvrdí, že v žádném případě.

Jak jste tedy o těch třicet tisíc přišla?
Bylo to den před vymyšleným přepadením, v sobotu dopoledne u Kauflandu v Havlíčkově Brodě. Uklízela jsem nákup do kufru a auto nechala otevřené. Taška s penězi byla na předním sedadle. Odtud mi jí, musel někdo ukrást.

Viděla jste, kdo vám peníze ukradl?
Ne měla jsem otevřený kufr a přes něj jsem neviděla. Seběhlo se to hodně rychle a propadla jsem panice. Byly to firemní peníze Providentu, pro který jsem pracovala.

Proč jste je měla u sebe?
Protože jsem je nechtěla nechávat doma, aby mi je někdo neukradl.

Proč jste nezavolala policisty?
Dostala jsem strach, protože jsem o peníze přišla vlastní nedbalostí a obávala jsem se, že to bude důvod k tomu, aby se mnou Provident rozvázal smlouvu.

To se ale nakonec stejně stalo?
Ano.

Pak jste přemýšlela o tom, co budete dělat. Co vás napadalo?
Přemýšlela jsem o tom, že bych si peníze půjčila, ale to jsme zavrhla, protože mne nenapadl nikdo, kdo by mi pomohl. Pak jsem chtěla zkusit nebankovní či bankovní společnost, ale to by trvalo dlouho.

Co by se podle vás stalo, kdybyste normálně zavolala do Providentu a na policie, že vám peníze někdo ukradl?
Právě že nic. Bylo by to všechno v pořádku. To jsem se dověděla až od policie. Kdybych to nahlásila rovnou jako krádež, tak to bylo takřka bez problémů.

Proč jste si vymyslela loupežné přepadení?
Protože nám obchodní zástupci na školeních říkali, že se to občas stává. Jste snadný terč.

Myslela jste si, že je to věrohodnější verze?
Myslela jsem si, že to překryji něčím, za co v podstatě nemůžu. Měla jsem to jako vedlejší příjem, který jsem potřebovala, protože žiji sama se třemi dětmi. Dceru mám na vysoké a je to náročné.

Jak jste měla přepadení vymyšlené?
Já už ani nevím, co jsem policistům říkala, protože když vymyslíte lež, tak už to pak neřeknete znovu úplně stejně. Mělo jít o tři muže, kteří mně s autem zablokovali na silnici a přinutili mně vydat peníze.

Když přijeli policisté, neměla jste strach, že budete lhát?
Takhle strašně mi ještě v životě nebylo. Věděla jsem už ten den, že se nakonec přiznám.

Kdy jste se k tomu rozhodla?
Po čtyřech dnech. Policisté za mnou přijeli, aby se mne na přepadení zeptali, a v ten moment jsem se přiznala. Měla jsem strašně špatné svědomí.

Co jste v té chvíli cítila?
Byl to úleva. I děti na mně viděly, že se něco děje. Chtěla jsem chránit i je a nakonec jsem je přivedla do hrozného průšvihu. U výslechu jsem strávila šest hodin a byla jsem z toho hrozně vyčerpaná.

Co na to policisté řekli?
Že je dobře, že jsme se přiznala hned při prvním výslechu, než kdybych je tahala za nos delší dobu.

Jste schopná prokázat, že jste byla u Kauflandu, když vám peníze někdo ukradl?
Bohužel nejsem. Účtenky hned vyhazuji, nejsou tam ani kamery a byla jsem tam sama.

Tím, jste se ovšem stala pro policisty dost nedůvěryhodnou?
To ano.

Nemůžete se divit, že vás podezřívají z toho, že jste si mohla vymyslet i přepadení pošty?
To chápu, ale nemůžu se přiznat k něčemu, co jsem neudělala. Došlo mi okamžitě, že jsem se kvůli vymyšlenému přepadení dostala do prekérní situace. Tenkrát jsem se předávkovala léky. Chtěla jsem se uklidnit a je pravda, že se mi tady nechtělo být.

Jak se odehrálo přepadení na poště?
V šest hodin ráno přišel na pobočku muž s kšiltovkou a s nožem v ruce. Přepadl mne, když jsem vcházela do dveří a řekl mi, ať držím hubu a odemknu.

Už vás předtím někdo přepadl?
Asi před dvaceti lety v Ostravě na ulici. Nic se mi nestalo, protože šli kolem dva kluci, kteří mi pomohli.

Když jste lupiči otevřela, co bylo dál?
Chtěl, abych mu dala peníze z trezoru. Řekla jsem mu, že trezor má časový zámek. Bylo to mých nejhorších patnáct minut v životě. Čekali jsme, až cvakne zámek. On kouřil a já měla takový strach, že mne nenapadlo se ani pohnout. Podle mě musel vědět, že v té době nikdo na poštu nepřijde.

Nač jste těch patnáct minut myslela?
Bála jsem se, že někdo zaklepe na dveře. Pud sebezáchovy funguje a chtěla jsem, aby to brzy skončilo.

Čas zámku vypršel…
Otevřela jsem trezor a popadla jsem první hromádku peněz, která byla připravena na ten den. Úplně do obličeje jsem mu ale neviděla.

On nešel až k trezoru, aby se přesvědčil, jestli jste mu dala všechny peníze?
Ne. Možná měl strach, že tam jsou kamery.

Dokážete toho muže popsat?
Pamatuji si, že měl strniště a delší vlasy. Pak chtěl, abych mu odemkla, a on utekl. Z okna jsem potom viděla, že odjíždí bílou felicií combi.

Policie vám ale moc nevěří, protože vám navrhli detektor lži.
S tím jsem souhlasila a podepsala. O detektoru jsem slyšela jen ve filmech, ale řekla jsem jim, že nemám co tajit.

Už jste na něm byla?
Ještě ne. Momentálně se léčím na psychiatrii a lékař mi jasně řekl, že to nedoporučuje.

Až vám bude lépe, tak na něj půjdete?
Je to moje jediná možnost, jak dokázat, že jsem to neudělala. Svým způsobem jsem se na detektor upnula a doufám, že mi pomůže se očistit.