Viděli by totiž, kolik tun všeho možného je schopný na jednom místě nashromáždit jeden jediný člověk.

Konkrétně havlíčkobrodský bezdomovec Ludvík Sekyra, který se souhlasem privátního majitele obývá jeho garáž a okolní pozemek na konci Větrné ulice. Pozemek proměnil v regulérní skládku, a to už v květnu roku 2009. Teď s největší pravděpodobností zabral i kus veřejného prostranství.

„Rozdělávám palety a chci z nich vedle garáže postavit boudu, bránu už mám hotovou. Nikde jinde nemám místo, tak to dělám tady. Kde jinde to mám dělat? Tady to snad nikomu nevadí,“ zlobí se Sekyra. Prkna a palety ale nejsou v prostoru před garáží zdaleka osamoceny.

Hned vedle nich stojí staré elektrospotřebiče, ty Sekyra demontuje a odváží na káře do sběrny, válí se tam pytle napěchované čímsi neidentifikovatelným, stavební suť, plasty, načatý meloun a další věci. „Vím, že jsem už několikrát slíbil, že to tady uklidím a vím i to, že se to lidem, hlavně tady v sousedním domě nelíbí, a že jim to vadí. Ale jsem na to sám a jde to pomalu. Proto chci vedle garáže postavit tu boudu, abych tam nějaké věci uklidil,“ hájí se Sekyra.

To co říká, ale není pravda. Na pozemku za garáží se pohybuje další muž. „Taky nemá kde bydlet,“ říká Sekyra.

Hlídka havlíčkobrodské městské policie, tu jsme do Větrné ulice telefonicky přivolali, po prohlídce celého místa oba muže vyzvala k předložení dokladů.

Slovenský pas

„Ten druhý muž se prokázal propadlým pasem Slovenské republiky. Převezeme ho proto na služebnu republikové policie k identifikaci,“ vysvětluje strážník a druhý dodává, že fotografie z místa a záznam události předají Městskému úřadu v Havlíčkově Brodě k vyřízení.
Strážníci i s mužem odjíždějí, Sekyra provazem upevní náklad a káru tlačí směrem do města. Nezapomene opět přislíbit, že dá vše do pořádku.

O skládce ve Větrné ulici dobře vědí orgány města i oblastní inspektorát inspekce životního prostředí. Proběhla místní šetření, padly termíny, dokonce i pokuta. Radikálnější postup prý není možný. Odpad Ludvík Sekyra skladuje na privátním pozemku.

Pozemek i s garáží ve Větrné ulici mu pronajal Miroslav Pokorný z Havlíčkova Brodu. „Učinil jsem tak v dobré víře. Netušil jsem, že tam Ludvík Sekyra ty věci, a především pak v takovém objemu, navozí. Moje představa byla taková, že se mi postará o garáž a pozemek, poseká tam trávu, provede potřebné opravy a tak podobně. A na druhou stranu jsem mu chtěl pomoci. Je to člověk bez domova, ale člověk slušný a pracovitý. Ty věci kupuje, rozebírá a vše, co lze, odváží postupně do sběrných surovin. Tím se živí a těmito penězi mi také splácí nájemné,“ prohlásil Pokorný v době, kdy se Deník o případ začal poprvé (poprvé v září 2009 – pozn. aut.).

„Případ to není jednoduchý, ale pokud se prokáže, že Ludvík Sekyra zabral i veřejné prostranství, dalo by se s tím už něco dělat,“ podotkl havlíčkobrodský starosta Jan Tecl.

Od května 2009 navozil Ludvík Sekyra na pozemek Miroslava Pokorného tuny odpadu. Dřevo, pneumatiky, elektrospotřebiče, popelnice, torza jízdních kol, plasty, počítačové monitory, televize a mnohé další. V garáži přespává. V pračce si pere i prádlo. „Vodu pak vypouštím přímo ven, když tady není kanalizace,“ říká zcela otevřeně.

Nezastírá, že se mu vůbec nelíbí, že o něm a o Větrné ulici Deník píše. „Začali mi sem chodit cizí lidi a kradou mi věci,“ pokračuje Sekyra.
Některým lidem v lokalitě Větrné ulice počínání Ludvíka Sekyry vadí, jiným, a to hlavně těm, kteří bydlí dál, zase až tak ne. Všichni se ale shodují na tom, že jde o nebezpečné místo, a to především kvůli možnému požáru.

„Nedávno mi sousedka pana Sekyry říkala, že se dole, kousek od silnice (jde o frekventovanou výpadovku směrem na Jihlavu – pozn. aut.) válela mikrovlná trouba. Nechci domyslet, co by se stalo, kdyby to spadlo těsně před projíždějící auto,“ uvedla například starší žena z Větrné ulice.

Jaromír Kulhánek, Jakub Janáček