Varhany v klášterním kostele sv. Ondřeje v Pohledu jsou v katastrofálním stavu. Deníku to potvrdil koncertní mistr František Petr, který na varhany v hlavním městě Praze například doprovází Komorní orchestr Národního divadla.

„Pocházím z hájovny mezi vesnicemi Pohled a Simtany, a proto mám ke klášternímu kostelu niterný vztah. Jen proto jsem přijal nabídku, abych před svatoanenskou poutí na tyto varhany zahrál. Bylo to těžké, nástroj je v naprosto havarijním stavu, jeho dřevěnou část rozežral červotoč a píšťaly takzvaný cínový mor,” uvádí varhanní virtuóz.

Skříň je malovaná

Původně konventní kostel patří k nejstarším na Vysočině, jeho stavba v gotickém slohu začala pod patronátem řádu německých rytířů již v roce 1265. Varhany stojí na kruchtě spočívající na širokém pozdně gotickém oblouku a poprseň kruchty nese umělecky hodnotnou kovanou rokokovou mříž. Královský nástroj za ní byl vyroben v polovině 18. století v Kutné Hoře, oproti jiným má bohatě zdobenou skříň s malovanými výjevy z Bible.

„O špatném stavu víme, sháníme peníze na restaurování. Začali jsme benefičním koncertem a budeme dělat vše pro záchranu historicky vzácného nástroje,” řekl mladý kostelník Jan Novotný, student Masarykovy univerzity v Brně.
Unikátem rovněž je původní systém vhánění vzduchu. V Pohledu se vzduch pořád ještě „šlape”, pěkně postaru. - „Doba pokročila, dnes už varhany nemají měchy, do kterých se vháněl vzduch tzv. šlapákem. Vzduch píšťalám teď dodává bezhlučný elektrický ventilátor,” praví Margita Bradová ze světově proslulé varhanářské firmy Rieger-Klos ve slezském Krnově.

Nejde o němou památku

Na Havlíčkobrodsku se chýlí k úspěšnému finále restaurování dvou historických varhan. První jsou v chrámu Povýšení sv. Kříže v Přibyslavi, druhé v poutním kostele Navštívení Panny Marie v Sopotech.

Oba nástroje z havarijního do původního stavu vrátily ruce Dalibora Michka ze Studének u Jihlavy, který jako jediný u nás vyvinul speciální nedestruktivní metodu obnovy zvuku původních píšťal. Uznávaný odborník Petr Koukal na adresu Michkovy mistrovské umělecko-řemeslné práce, která je nyní potvrzena v Sopotech a Přibyslavi, napsal:

„Při každém zodpovědném restaurování historických varhan je nejsvízelnějším úkolem obnovit jejich specifickou zvukovou krásu. Vždyť nejde o němou památku, ale o živý, byť historický hudební nástroj, který má znít tak, jak to jeho stavitel zamýšlel.” Snad se podobného vzkříšení dočkají i téměř rozpadlé varhany v Pohledu.

Ivo Havlík