Kolemjdoucí se nesměle shlukují za naší trojčlennou výpravou a zvědavě pozorují, jak se připravujeme na sestup za historií města sahající do 14. století.
„Je sklep otevřený?“ vykukuje zpoza davu Ivana Procházková. „Momentálně zůstává zatopený,“ odpovídám.

Po točitých schodech sestupujeme do řezavě ledové vody, která nás nakonec smáčí do poloviny těla. Přestože ve vzduchu vibruje nebezpečí, nic nám nehrozí. „Měšťanský sklep jsme objevili před rokem při rekonstrukci Svatovojtěšské ulice,“ vypráví vedoucí odboru rozvoje města Josef Beneš. „Bylo rozhodnuto, že podzemí bude staticky zajištěno a zpřístupněno veřejnosti. Dnes se v něm může chodit, jezdit i do něj bezpečně vstupovat,“ dodává.

Spodní voda

Někteří obyvatelé Havlíčkova Brodu se do sklepení 24. června při slavnostním otevření Havlíčkova náměstí už podívali, ostatní si musí počkat. „Díky spodní vodě je sklep neustále zaplaven, když ho chceme zpřístupnit, musíme zapnout čerpadlo. Čerpání je pomalé, trvá i několik dní,“ vysvětluje Beneš.

Podle něj je sklep uchováván pro veřejnost. „Lidé si jej prohlédnout několikrát ročně. Třeba při Dnech evropského kulturního dědictví, možná na čerty, třeba tam bude i výstava,“ říká.

Brodíme se sklepením. Pozorně si prohlížíme temné mokré zdi a téměř se nechce uvěřit původnímu využití. „V případě ohrožení města se obyvatelé těchto měšťanských sklepů uchylovali do jejich prostor,“ vypráví archeolog Pavel Rous. Dále se prostory využívaly jako úschovna potravin, majitelé si zde často budovali studny jako například ve sklepení havlíčkobrodské galerie.

Dříve existovala pod Havlíčkovým náměstí celá síť podzemních sklepů, nalezeny byly v 60. letech, bohužel se vyztužily betonem, nebo zcela zasypaly. „Sklepy měly strop asi tři a půl metru pod povrchem, je to sice hluboko, ovšem rula se nadměrně zvětrávala a hrozilo nebezpečí, že se propadnou,“ tvrdí Rous.

Sklep musel ustoupit

Postupem času jsme si zvykli na ponuré osvětlení, už jsme necítili chlad, ale pomalu mizela citlivost nohou. Kdoví, jak bychom se cítili ve sklepě v Bělohorské ulici, objeveného před pěti lety. Dle Pavla Rouse byl mimořádně veliký, scházelo se do něj schodišti vytesanými do skály a pravděpodobně se pojil k nějaké řemeslné dílně. Nikdo se do něj už nepodívá, po zdokumentování se zasypal a zmizel, jako by předtím vůbec neexistoval. „Bohužel ustoupil podnikatelským záměrům, překážel stavbě parkoviště. Navzdory tlakům památkářů, situace byla neprůstřelná,“ povzdychl si Rous.

Pro archeology a historiky představují sklepení uzavřenou konzervu. „Předměty, které zde zůstanou zasypány, ukazují tehdejší život. Nám se zatím nepodařilo objevit starší předměty než z 19. století. Z nálezů můžeme vyvodit, že sklepy se využívali i na začátku 20. století,“ vysvětluje Pavel Rous.

Lucie Kůsová