Ladislav je léčený alkoholik, a za to, že se léčil, se nestydí. „Spíš se stydím za to, co jsem vyváděl, když jsem 35 let pil,“ konstatuje suše a vybavuje si, že se budoucím alkoholikem stal v podstatě už ve čtrnácti letech. „Můj strýc pálil slivovici a na mě, ještě klukovi, zkoušel, co vydržím. Vydržel jsem hodně a bohužel mi to zachutnalo,“ vzpomíná Ladislav. V době, kdy byl o několik let starší překonával alkoholem různé společenské zábrany, cítil se tak starší, silnější a dospělejší.

Co ho donutilo s pitím něco dělat a jít se léčit, byl v pořadí už jeho třetí vyhazov ze zaměstnání. „Pracoval jsem jako soustružník. Měl jsem k tomu už částečný invalidní důchod, protož jsem si při jednom tahu zmrzačil ruku. Když jsem dostal potřetí padáka, měl jsem problém sehnat práci. To už se o mě vědělo, že piju a nikdo mě nechtěl, a to byla poslední kapka,“ povzdechne si Ladislav.

V současné době už deset let abstinuje. Setkání s legendárním docentem Skálou ho utvrdilo v tom, že se svou závislostí bude bojovat celý život. Jak tvrdí, svoji abstinenci se naučil milovat. „Hodně mi pomohla srovnat si žebříček hodnot. Naučil jsem se být svým pánem, rozhoduji o sobě sám, nerozhoduje alkohol a také lhát mi už nejde,“ usmívá se Ladislav. Jak zdůrazňuje, abstinovat ve společnosti tolerantní k pití je tvrdý oříšek.

Jeho kamarád Zdeněk, povoláním chemik, začal pít na vojně. Pak si pitím dlouhodobě léčil deprese. Na protialkoholní léčbu šel poté, co opilý způsobil autonehodu. Dnes abstinuje už celých 25 let. Ve volném čase pracuje jako laický terapeut a dobrovolník ve Fokusu Vysočina.