Nadaný chemik, matematik a fyzik bude od podzimu studovat biofyzikální chemii na Masarykově univerzitě v Brně. Turecká Ankara hostila 43. ročník olympiády v červenci. Český tým zaznamenal úspěch. Všichni čtyři zástupci odjeli z Turecka s medailí. Družstvo získalo dva zlaté, jeden stříbrný a jeden bronzový cenný kov. Devatenáctiletý talent z Přibyslavi získal medaili v konkurenci 273 chemiků ze 70 zemí celého světa. Kromě chemie se zajímá i o matematiku. Když má náladu a čas, rád běžkuje, jezdí na kole nebo čte - hlavně sci-fi a antiutopickou literaturu.

Jak dlouho se chemii věnujete? Zkoušel jste i jiné obory?
S olympiádou jsem začal už v deváté třídě (kvartě) a od té doby se jí věnuju každým rokem. Postupně jsem prošel všemi kategoriemi. Kromě jednoho roku jsem se v krajském kole pravidelně umisťoval mezi prvními třemi (celostátního kola jsem se letos účastnil poprvé, v nižších kategoriích se nepořádá). Moji rodiče se o chemii nikdy nezajímali ani okrajově, stejně tak zbytek rodiny. Byla to čistě moje volba. V nižších ročnících jsem dělal snad všechny přírodovědné olympiády a nakonec z toho vykrystalizovala právě chemie, plus jen tak pro zábavu matematika. Přesto jsem se nějakým zázrakem letos dostal do celostátního kola, ovšem bez většího úspěchu.

Jak náročná je příprava? Jsou začátky jednoduché? Jaké byly vaše cíle?
Půjdu od konce. Olympiádu jsem snad nikdy nedělal s nějak velkými ambicemi, to snad ani nejde. Samozřejmě jsem chtěl být na výsledkové listině vpředu, ale nijak zvlášť jsem to neprožíval. Abych pravdu řekl, snad nikdy nebyla olympiáda opravdu snadná, vždycky bylo potřeba se naučit spoustu věcí, třeba vlastnosti různých látek, jejich reakce, výpočty z reakcí a kromě toho se naučit i pracovat v laboratoři a nedělat v ní zbytečné chyby. Nejprve příprava na běžnou olympiádu, která začíná už během letních prázdnin, kdy se na internetových stránkách české olympiády objeví zadání domácího kola. To vlastně ukazuje, co se objeví v dalších kolech a na co je potřeba se připravit. Takže domácí kolo je shromažďování informací a učení se daných témat. Pak přijde školní kolo, potom je krajské, kde už bývá mnohem větší konkurence. Podle počtu dosažených bodů se pak postupuje do celostátního kola. Z něj se probojuje 16 nejúspěšnějších na týdenní teoretické soustředění jako přípravu na International Chemistry Olympiad. Ještě předtím jsme dostali třicet přípravných úloh, které jsme doma měli zkusit vyřešit, a pak na soustředění jsme upřesňovali řešení a dál se připravovali. Průběžně jsme psali i testy, podle jejichž výsledků pak nejlepších osm postoupilo na praktické soustředění. Tam nás fakticky na týden zavřeli do laborky a řešili jsme praktické úlohy - hlavně analýzy množství. Například jsme analyzovali směsný roztok železitých a měďnatých iontů, nebo obsah účinné látky v Acylpyrinu, ale také jsme několik látek syntetizovali. Třeba právě kyselinu acetylsalycilovou - Acylpyrin. Až po tomto týdnu byli první čtyři vybráni jako tým na mezinárodní chemickou olympiádu.

Co bylo nejkomplikovanější, co třeba naopak úplně snadné?
Ani ne tak nejkomplikovanější, jako spíš nejnáročnější, což bylo praktické soustředění. Po každodenní osmi až devítihodinové „šichtě“ v laboratoři už jsme neměli ani chuť ani sílu se večer nějak moc bavit a chodili jsme spát docela brzo. Úplně jednoduché nebylo asi nic, trochu snazší bylo letošní téma fyzikální chemie, která se zabývala výpočty síly různých výbušnin a jejich charakterizací.

Co vám proběhlo hlavou, když jste se dozvěděl, že vás čeká Ankara?
To ani nebyl nějaký rozhodný okamžik, postup se dal tušit už po teoretickém soustředění, po kterém jsem byl na průběžném třetím místě s docela solidním odstupem před čtvrtým. S tím, že praktické už nemá moc velký vliv na konečný výsledek. Definitivní to bylo někdy v půlce května. První pocit byl samozřejmě obrovská radost, že se mi to nakonec povedlo, a na druhou stranu jsem si rychle uvědomil, že pořád ještě nebudu mít „pokoj od chemie“ a že se tomu budu muset ještě nějakou dobu věnovat.

Jaké bylo porovnání, setkání s chemiky z celého světa?
Velice zajímavé. Nestává se často, aby člověk mohl mluvit u snídaně s Kubáncem, u oběda se Slovinkou a u večeře s Japoncem. Na druhou stranu, o chemii se zase tak často nemluvilo. Ač si to možná někteří nemyslí, i chemici jsou často úplně normální lidi.

Bylo Turecko odměnou, nebo spíš výzvou dostat se ještě výš?
Byla to hlavně odměna za de facto celoroční práci. Nějaké přehnané ambice jsem neměl, jen jsem doufal v nějakou medaili. Přece jen medaile dostane cca 60% účastníků a přípravě jsem věnoval poměrně dost úsilí.

Jaký máte ze stříbra pocit? Je medaile dostatečnou odměnou?
Ze stříbra mám ohromnou radost, umístění mezi nejlepšími cca 90 mladými chemiky z celého světa je úžasné. Upřímně: už postup byla neskutečná věc, protože česká olympiáda je poměrně kvalitní s velkou konkurencí. Medaile je zajisté odměna. Po tom opravdu dlouhém přípravném maratonu bych byl možná i trochu zklamaný, kdybych nakonec odjel bez ní.

První olympiádu hostila Praha
Mezinárodní chemická olympiáda vznikla v roce 1968 v tehdejším Československu, kdy se konala v Praze jako mezinárodní nadstavba české národní soutěže. Prvního ročníku se účastnily pouze tři státy. Pořádající Československo, Polsko a Maďarsko. Od té doby se soutěž rozrostla na velkolepou prestižní akci s účastí sedmdesáti států. „Olympiádu jsme ani jednou nevynechali, i když od roku 1993 se účastní samostatně týmy České a Slovenské republiky. České družstvo je úspěšné pravidelně. Do letošní olympiády získali v uplynulých letech čeští reprezentanti na mezinárodní chemické olympiádě 10 zlatých, dvacet pět stříbrných a třicet tři bronzových medailí,“ řekla Ivana Picková z oddělení komunikace Vysoké školy.

Martina Ježková