Celých 42 procent z nich v současné době pak konkrétně bydlí v některé z dvanácti sociálně vyloučených lokalit, kam kromě města Jihlavy patří i Chotěboř.

V Chotěboři a místních částech je v současné době zhruba 10 tisíc obyvatel. Z toho přímo ve městě žije asi 250 Romů. S takovými potížemi, jako mají v současné době na severu Čech, se v Chotěboři nepotýkají.

Nicméně ani zde, jak potvrzuje vedoucí oddělení péče o rodinu a děti a kurátor pro mládež města Chotěboř, Jiří Kafka, soužití dvou odlišných kultur není bez problémů. Podle jeho názoru se situace, jaká je nyní na Šluknovsku, může opakovat kdekoliv jinde, kde se dlouhodobě kumulují sociální problémy, které se neřeší včas.

S jakými problémy se potýká konkrétně město Chotěboř?
Objevuje se nárůst kriminality mezi dětmi. Většinou se jedná o drobné krádeže, vydírání, omezování osobní svobody. V praxi to vypadá tak, že partička romských dětí, chlapců, ale i dívek, si na náměstí vyhlédne svou oběť. Buď školáka nebo studenta, obtěžuje ho, žádá po něm cigarety nebo peníze a je velmi neodbytná. Tyto případy sociální odbor samozřejmě řeší, pokud se o tom dozví prostřednictvím Policie ČR nebo městské policie, která nás, pracovníky sociálního odboru, o podobných protiprávních jednáních dětí informuje. V poslední době jsme takto zjistili čtyři pachatele. U dvou z nich dal soud návrh na ústavní výchovu.

Jedná se o pachatele pocházející z konkrétních rodin, které by se daly označit za známé firmy?
Složení party těchto dětských pachatelů se mění a nedá se říci, že by pocházeli jenom z určitých rodin. Setkali jsme se dokonce s případem, kdy se takového protiprávního jednání dopouštěl chlapec z rodiny, která byla jinak bezproblémová ale zapůsobil tady špatný vliv party a následně i drogy.

Jaké možnosti zasáhnout má v takovém případě sociální odbor?
Pokud dítě pochází z rodiny, která je jinak vcelku bezproblémová a dbá na školní docházku, je úspěšnost sociálních pracovníků, co do sjednání nápravy, poměrně vysoká. Ovšem tam, kde rodina žije na okraji společnosti, rodiče dopoledne vyspávají, děti navštěvují školu jen sporadicky, tam má kurátor omezené možnosti a přichází ke slovu takzvaný soudně stanovený dohled nad výchovou dítěte. Ten dává sociálním pracovníkům právo vstupovat do domácnosti a kontrolovat, jak se rodina o problémového potomka stará. V nejhorším případě následuje ústavní výchova. V posledních dvou letech ale sílí tlak ze strany Evropské unie, která tvrdí, že v ČR je příliš mnoho dětí v péči výchovných ústavů. Proto se kurátoři snaží najít v rodině jiné řešení. Třeba umístit dítě k tetě nebo babičce. Jenže někdy ani tady není zaručena odpovídající výchova. Tak nakonec přijde na řadu stejně výchova ústavní. Kupodivu někdy se právě tento způsob ukáže jako nejlepší řešení. Dítě, o které se rodiče nestarali a mělo kázeňské problémy, v dětském domově chodí do školy, učí se a vůbec ne špatně. Já osobně bych ústavní výchovu nezavrhoval. Pokud přijde včas, může být v některých případech prospěšná.

Má váš sociální odbor zvláštního pracovníka, který se zabývá především romskými rodinami?
Už asi pět let je s romskými rodinami v Chotěboři v kontaktu sociální kurátorka, která je zároveň terénní sociální pracovnicí. Spolupracujeme se školami i s místním domem dětí a mládeže, který dětem z romských rodin nabízí možnost navštěvovat odpolední klub.

Jak romské rodiny přijímají pomoc terénního pracovníka, zvlášť když to není Rom?
Zpočátku romské rodiny braly terénního pracovníka jako nutné zlo, zvlášť když je sociální kurátorka ráno budila, aby poslaly děti do školy. Já myslím, že je výhoda, když kurátor není Rom. V menších městech jako je naše bychom mohli narazit na letité klanové neshody. Například určitá rodina by mohla činnost terénního sociálního pracovníka odmítat, protože pochází z rodiny, která je s nimi léta ve sporu. Kurátor je pro tyto rodiny, z jejich úhlu pohledu, stále ještě autorita, kterou si nechtějí rozzlobit, jinak by se jim to mohlo vrátit třeba v podobě nižších sociálních dávek. Proto si nějaké urážky nebo hrubosti rozmyslí. Když k nim chodíme dokonce domů a ráno je budíme, začne jim to být nepříjemné. Časem se naučí i sami včas vstát a dítě do školy vypravit. Jak jsem už řekl, problém není v dětech, ale v rodičích.

Vždyť to jsou už dospělí lidé.
Chybí jim ale potřebné sociální návyky. V současné době nám už v této komunitě dorůstá generace, jejíž rodiče jsou sami dlouhodobě nezaměstnaní. Vedou noční život, mají finanční potíže, problémy s alkoholem a gamblerstvím. Jsou zvyklí neplatit elektřinu a nájemné. Pokud se takovým dětem nebudeme věnovat, mohl by problém v Chotěboři nabýt do budoucna vážných rozměrů jako třeba na severu Čech. Protože pokud vím, nikde v okolí není romská komunita tak početná jako u nás.

Chodili jste k těm rodinám až do bytu a přesvědčovali je, aby svoje děti poslali na vyučování? Nestačila domluva nebo rozumné vysvětlení?
Domluvy nebo úřední předvolání nemají žádný efekt a proto jsme chodili do rodin osobně. V osm hodin ráno jsme stáli na chodbě, já osobně nebo terénní sociálně pracovnice Aneta Ouřadová. Školní docházka u některých dětí z této skupiny Romů, která čítá zhruba 250 osob, byla hrozná. Dneska se to děje už zcela výjimečně, abychom chodily rodiny budit a upozorňovali je, že děti mají jít do školy. Situace se podstatně zlepšila právě díky systematické práci s rodinami. Ale když si vybavím situaci zhruba čtyři roky zpátky, tak některé děti zameškaly až 40 procent povinné školní docházky z důvodu neomluvených absencí. Výsledky se ale ukazují, záškoláctví mezi romskými dětmi pokleslo.

Podle sociálních pracovníků ze severu Čech nejsou tak velké problémy s „domácími“ Romy, jako spíš s těmi, kteří se přistěhovali prostřednictvím různých realitních kanceláří bůhvíodkud.
V současné době žije v Chotěboři asi 250 Romů. S masivním přistěhovalectvím jako na severu Čech se u nás nesetkáváme. Ale stejně jako na severu je i u nás hlavním problémem nezaměstnanost a pak samozřejmě zadluženost, kdy si romské rodiny půjčují u různých finančních společností a jednu půjčku kryjí druhou. Když přijde exekutor nemá většinou ani co vzít.

Stejně jako na severu, chotěbořská komunita žije pohromadě. Není soustředění takových problémových osob na jedno místo nešťastné?
To, že tolik sociálně nepřizpůsobivých bydlí pohromadě, je problém, ale volné byty v Chotěboři nejsou. A když se náhodou některý uvolní, je třeba, dle nařízení radnice, aby nájemník byl vůči městu bez dluhů. To je pak pro některé zájemce nesplnitelný požadavek. Město zavedlo alespoň určitá opatření, aby nevznikaly dluhy na nájemném. Ve spolupráci s kolegy z oddělení sociálních dávek jsme pro některé rodiny vypracovali splátkový kalendář.

Podle ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka vše vyřeší sociální reforma, kdy dávky bude dostávat jen ten, kdo se nebude stydět vzít do ruky koště a zamést městský chodník…
Povinnost vykonávat veřejnou službu pro město by řešením být mohla, protože v současné době se na ni nezaměstnaní hlásí dobrovolně. U Romů je to jen několik jedinců, kteří mají o veřejně prospěšné práce zájem. Ovšem na druhé straně se občas setkáváme s konkrétními případy, kdy se mladý Rom vyučí, pracovat chce, ale práci nesežene. Například dvě romské dívky se vyučily v oboru kuchařka - servírka. Chtěli jsme, aby v Chotěboři zůstaly, byl by to určitým způsobem i pozitivní příklad pro jejich vrstevníky, ale ony z Chotěboře odešly. Nikdo je nechtěl zaměstnat.

Takže i na malém městě, kde se všichni znají a vědí, kdo je slušný a kdo dělá problémy, existuje skrytý rasismus?
Něco jako skrytý rasismus samozřejmě existuje i u nás, v Chotěboři. Většinová společnost v ČR nemá k Romům důvěru. Například čtyři romské rodiny odešly do Anglie. Máme zprávy o tom, jak se jim vede. Všichni jsou zaměstnaní, byť se jedná o nekvalifikovanou práci, jako například dělník ve skladu. Jejich děti navštěvují pravidelně školu.

Doma se jim nedařilo a v cizině uspěli? Jak je to možné?
Možná proto, že anglická společnost je hodně multikulturní, takže romská komunita nijak nevyčnívá. Angličané nemají s romskými přistěhovalci špatné zkušenosti, důvodů může být mnoho. Především se ale jednalo o rodiny, které chtěly skutečně pracovat a nešly jen za vidinou vyšších sociálních dávek.

Od ledna nového roku projde i úřední systém sociální práce velkými změnami. Sociální dávky se budou vyplácet na jednom místě pod střechou úřadů práce. Domníváte se, že vám nový způsob pomůže, nebo naopak?
Obáváme se změn, které mají nastat od ledna příštího roku. Například v Chotěboři zůstane na městském úřadě pouze oddělení, které má na starost sociálně právní ochranu dětí. Sociální péče, která má v kompetenci výplaty sociálních dávek přejde pod úřady práce.

Co konkrétně tato změna může přinést?
Obávám se, že tím ubude konkrétních šetření v terénu. Sociální pracovníci na úřadech práce nebudou mít čas seznamovat se podrobně se skutečnou situací klientů. Budou se řídit jen tím, co jim klient napíše na papír. Pocítí to nejen Romové, ale například i lidé bez domova. Dnes jsme schopni bezdomovci, který se u nás objeví, do čtyřiadvaceti hodin zajistit ubytování a další sociální pomoc. Od prvního ledna už na to nebude čas. Tak se může stát, že lidí bez domova bude v některých městech přibývat, budou se potulovat po ulicích a obtěžovat okolí. Naši sociální pracovníci navíc znali klienty často osobně, proto věděli, jak je motivovat. Věděli, kdo potřebuje skutečnou pomoc a kdo se snaží jen zneužít sociální systém. To všechno se od ledna změní…

Takže nový způsob výplaty sociálních dávek může v konečné fázi městům a obcím spíš přidělat problémy, než aby je efektivně řešil. A klient tyto dávky může klidně zneužívat dál, neboť úředníka, který ho nezná, bude možné obelhat dobře napsaným papírem.
Nemyslím, že vyplácet sociální dávky z jednoho místa je moudré řešení a obávám se, že politici, kteří se střídají u moci, nehledí dopředu. Když před lety zanikly okresní úřady, snažily se města a obce vytvořit jednotný úřad, který by měl na starosti právě sociální dávky a veškerou agendu s tím spojenou. Ale stát tehdy řekl ne, a tyto povinnosti naložil na bedra obcí a měst. Když města a obce společně vytvořily systém sociální práce, která funguje, zase přijde jiná politická garnitura, která funkční systém zboří.

Kdo je Jiří Kafka
Pracuje na odboru sociálních věcí městského úřadu Chotěboř. Vedoucí oddělení péče o rodinu a děti, do jehož kompetence patří sociálně-právní ochrana dětí, je kurátor pro mládež, koordinátor sociální péče.