Muž, který strávil více než půl svého života cestováním a na expedicích po celém světě, se po roce opět vrátil do Havlíčkova Brodu. Leoš Šimánek tento týden svými Action-Vision-Diashows představuje zájemcům v pěti městech na Vysočině zemi, kde se natáčela slavná trilogie Pán prstenů – Nový Zéland.


Známý cestovatel, který u oltáře své současné ženě slíbil, že bude po světě putovat s celou rodinou, včera v redakci Havlíčkobrodského deníku odpovídal čtenářům v online rozhovoru. Přinášíme vám odpovědi na některé nejzajímavější dotazy.
Tři výherce soutěže, kterou Deník v minulých týdnech avizoval a které z asi třiceti správných odpovědí vylosoval přímo Leoš Šimánek, bude redakce kontaktovat.

Dobrý den, jak se stane, že původně vystudovaný stavební inženýr „zběhne” k cestovatelství? Přeji hezký den.(František Doležán)
Kdysi dávno jsem se v německém Pasově celá léta věnoval mému původnímu povolání, které mě uspokojovalo, až do té doby, než mě v mé kanceláři navštívil kamarád. Právě se vrátil z Kanady a ukazoval mi obrázky z plavby kanoí po řece Yukonu. V tu chvíli se ve mně probudily všechny mé klukovské sny a rozhodl jsem se něco podobného zažít příští léto na vlastní kůži. A podle místního pořekadla se prý ten, kdo se jednou napije vody z řeky Yukonu, tam bude po celý život vracet. A v mém případě to platí. Po mé první cestě do Kanady jsem zavřel svou architektonickou kancelář a emigroval podruhé. A z architekta se stal cestovatel a spisovatel.

Jak dlouho se na konkrétní cestu připravujete? Kolik kil zavazadel s sebou vozíte? (Petr Skála)
Na Nový Zéland jsme vyrazili každý s dvěma velkými lodními pytli s horolezeckou výzbrojí a výstrojí pro kempování a stanování. Po příletu do Aucklandu jsme si půjčili kombíka, do kterého se sice našich osm zavazadel vešlo, ale nebylo už místo pro pasažéry. Auto jsem musel vrátit a chtěl jsem si vypůjčit dodávku. Tu ale neměli k dispozici. Na dvoře jim ale stála spousta kemprů (obytných automobilů), v zimě totiž na Nový Zéland vyráží jen zlomek turistů oproti sezoně (prosinec - únor), a v půjčovně se rozhodli, že nám kempr půjčí za výhodných podmínek - za zaplacenou cenu kombíku. Kempr se ukázal jako nejideálnější vozidlo pro tuto zemi (speciálně v zimě, kdy jsou tábořiště v horách pod sněhem a špatně se stanuje).

Zajímalo by mě, jak vypadá na Novém Zélandě nebo v Austrálii životní situace původních obyvatel? Má s nimi samospráva problémy podobné, jaké jsou s menšinami u nás? Nebo se bezproblémově zařadili do „běžného života”. (Petr)
Maorové na Novém Zélandu oproti Aboridžincům v Austrálii se bez problémů vřadili do tamní většinové, v současné době už mnohonárodnostní společnosti. V Austrálii jsme s původními obyvateli jen těžko navazovali styk, protože tito lidé, bohužel, propadli alkoholu. Opilého Maora jsme nikde neviděli. Na Novém Zélandu je úřední řeč angličtina, ale domorodci mezi sebou mluví svým domorodým jazykem. Ten si udržují, stejně jako zvyky a tradice.

Bál jste se někdy při svých cestách o svůj život? (Jana Peřinová)
Toto je nejčastější otázka, na kterou se mě publikum a čtenáři mých knih ptají. A právě v jedné mojí knize, jmenuje se Jižní Pacifik - ostrovy na konci světa, popisuji nejstrašnější zážitek mého života. Při plavbě z ostrova Suvarov na Americkou Samou jsme se dostali přímo do oka hurikánu, což přežije jen málokdo. V přístavní hospodě v Pago-Pago jsme oslavovali naše znovuzrození.

Kterou z Vašich expedicí považujete za nejobtížnější a proč. Máte i nějaký tzv. „doprovodný tým”, nebo si vše od začátku až do konce zařizujete sami s rodinou? (Jirka Hammer)
Doprovodný tým pro nás neexistuje. Nejobtížnější cesta, kterou jsem podnikl, byla plavba po řekách a jezerech na nafukovacích člunech napříč Severní Amerikou od Atlantiku k Pacifiku. Při této expedici mě a mým kamarádům šlo doslova o život. Toto popisuji v knize Aljaška - dobrodružství do extrému. Na podobnou expedici bych se neodvážil vyrazit s celou rodinou, jako je tomu v posledních letech. Tenkrát bylo nebezpečí, že cesta špatně dopadne, padesát na padesát. Od doby, co cestuji s manželkou, synem a dcerou vše do detailu plánuji a snažím se udržet riziko na co možná nejnižší úrovni. U oltáře jsem totiž slíbil manželce i to, že míra rizika bude maximálně desetiprocentní. Shodou okolností se nám však několikrát přehouplo na plných sto procent - jednou na Aljašce nás přepadl grizzly a dostali se do ledového zajetí ker u jednoho z ledovcových zlomů. Málem rozdrtily naše čluny. Vyvázli jsme, a to z obou situací, úplným zázrakem. Toto vše popisuji v mé fotografické knize Pobřeží Pacifiku.

Jaký je rozpočet takovéto cestovatelské akce a jak na sháníte prostředky - vím z tisku, kolik asi vyjde třeba zabezpečení horolezecké výpravy do Himalájí a jsou to hrozné sumy. Hodně dalších dobrodružství. (Tomáš Weber)
Cestujeme spartánským stylem, ale i přesto, hlavně letenky stojí dost peněz. Na cesty si vydělávám vydáváním cestopisných knih a pořádáním diashow. Jedna cesta tak financuje tu další.

Vzhledem k tomu, že z každé expedice pořídíte diashows a objedete s ním polovinu republiky, je pro vás cestování do dalekých zemí pořád ještě koníček a nebo je to už docela obyčejný kšeft? (kadel)
Kdyby se cestování mělo pro nás stát prachobyčejným kšeftem, okamžitě bych s tím seknul.

Plánujete se někdy usadit a přestat cestovat, Kde a v které zemi byste chtěl žít natrvalo? (Bobo)
Natrvalo již žijeme v Jestřebích horách mezi Krkonošemi a Orlickými horami. Odtud plánujeme a uskutečňujeme všechny naše cesty a expedice. Cestování celou rodinu stále baví a doufám, že ještě dlouhá léta bude.