V Senátu je činný jako člen Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, pracuje jako ředitel ZZS hlavního města Prahy. „Dojezdový čas není hlavním problémem pro ZZS, pro ně je naopak výhodný, respektive nebudou mít na sebe žádný bič a nebudou muset riskovat pro záchranu lidí a snažit se zlepšit systém - dostupnost péče, ale naopak ji prodlužuje. Není pravdou, že na 20 minut, jak je neustále mylně prezentováno a veřejnost matena. Pravdou totiž je, že se doba prodlužuje na minimálně 23 minut,“ říká Schwarz a vysvětluje, že ve skutečnosti není stanoven přesný ohraničený limit pro zpracování tísňové výzvy, takže bude-li operátorka výzvu zpracovávat déle, bude o tuto dobu dojezd ještě delší.

Je zde podle Schwarze ještě jedna „jaksi zvrácená” možnost, že bude-li někdo chtít, tak může v systému dojezd ještě prodloužit, a to například z důvodu, aby nebyl zákonem postižitelný.

Když selže lidský faktor

„Mám na mysli, že třeba operátorka „podrží” výzvu, aby posádka dojela v limitu do vzdáleného nebo obtížně dostupného místa. Nebo pokud bude management ZZS mít takový problém někde v regionu, tzn. že nemá pokryto území stanovištěm a musí tam výjezdové skupiny dojíždět a nejbližší vhodná výjezdová skupina nebude k dispozici (bude na jiném výjezdu, havárie, porucha apod.) a bude operátorka vysílat vzdálenější výjezdovou skupinu a logicky už vědět, že dojezd do stanoveného limitu nezvládne, tak výzvu bude zdržovat a předá ji posádce, až se tato přiblíží k místu zásahu,“ popisuje Schwarz situaci, k níž může v budoucnu dojít.

Ano, je to podle Schwarze ostudná představa, ale lidský faktor ovlivňuje veškerou činnost, zvláště má-li nad sebou hrozbu zákonného trestu.
Všude na světě se systémy a odborníci i společnosti snaží z jasných a odborně zdůvodnitelných příčin snižovat dojezd záchranné služby - pomoci v tísni - ohrožení zdraví a života. Vymýšlí nové postupy a terapii i zdokonalují techniku a přístroje.

Klidně do deseti minut

„Tento návrh jde zcela proti těmto trendům,“ varuje Schwarz. Ve vyspělých zemích je dostupnost ZZS kolem 10 minut, například v USA je do 10 minut, v severských zemích (Dánsko, Švédsko, Finsko) nebo v Rakousku a Německu také.

„Průměry se pohybují dokonce pod tento limit, to je kolem 7 minut, jako máme průměrnou dobu například nyní už několik let v Praze. Všude, kde mají nejlepší měřitelné a prokazatelné výsledky fungování systému ZZS, tj. úspěšnost resuscitací podle mezinárodních kritérií, tzn. nad 30 % (v Praze máme nyní necelých 38%! A Finové např. 33%), tak toho dosahují právě díky krátké dojezdové době, která je kolem zmíněných 7 minut,“ říká senátor.

Když minuta trvá hodinu

Jakékoliv prodlužování dojezdové doby logicky povede dle jeho soudu k zhoršení kvality poskytované péče. Ekonomické vlivy (krize, podhodnocená úhrada a financování ZZS v ČR minimálně 4 roky!) logicky mohou ovlivnit další vývoj s odkazem na takto stanovený limit dojezdu, tzn. že při tvorbě plánu plošného pokrytí může ten, kdo bude financovat systém (kraj a MZ), prosazovat řidší síť stanovišť, a to tak, aby byl dodržen zákonem stanovený limit (za standardního bezproblémového slunného teplého počasí) 20 minut (od přijetí výzvy výjezdovou skupinou! A nikoliv již jak je doposud od doby přijetí výzvy na operačním středisku) a aby ušetřil prostředky, které nebudou mít. Za nestandardních podmínek (objížďka, kalamita, dopravní zácpa apod.) tak bude dojezdová doba podstatně ještě delší.

„To, že dnes lidé na místě čekají do 15 minut a považují to za dlouhou dobu (stěžují si, žalují a soudí se, nebo svalují vinu na ZZS) je fakt, protože na místě čas plyne mnohem pomaleji, máte pocit, že minuta trvá hodinu. Jaké budou mít pocity, když budou čekat ještě déle,“ ptá se Schwarz.

Jak zdůrazňuje, neuznává argument, že existují lokality, kde to nelze dodržet a splnit a lokality, kde to ani není potřeba, např. na Sněžce a podobně.
„Já se naopak domnívám, že situací hodných zvláštního zřetele je minimum, protože za ni jistě nelze považovat například na horách sníh nebo v zimě náledí. To je běžná situace, se kterou musí každý včetně zřizovatele a poskytovatele ZZS počítat a měl by na to být připraven, např. že si pořídí lepší techniku, která se dostane i na hůře dostupná místa (rolby, sněžné skútry, zimní gumy s hřeby), nebo na zimu zřídí dočasné výjezdové stanoviště, stejně jako zřizují na velkých vodních plochách stanoviště vodní záchranné služby a pořizují si čluny nebo posilují v místě zvýšené letní rekreace dočasné stanoviště ZZS,“ vysvětluje Schwarz.

Prospěla by spolupráce

Občan má podle jeho názoru plné právo na dostupnou kvalitní péči na celém území státu, a to i v případech, jako např. lyžování v Krkonoších nebo na Šumavě a v Jeseníkách nebo při procházce po Vrchovině či jízdě na kole podél Labe.

Zákon mohl i tento problém v klidu a levně vyřešit, kdyby do systému přiznal i jednočlenné posádky záchranářů, dobrovolné záchranáře a nebo spolupráci s ostatními subjekty, kteří již nyní poskytují pomoc (Horská služba, Vodní záchranná služba, Báňská či speleologická záchranná služba apod.) nebo kteří jsou běžně v zemích EU i dále v zahraničí - First Responder, paramedik na kole, na motorce nebo v elektro Smartu.

Každá obec v ČR má samostatně legislativně stanovenu dojezdovou dobu pro hasiče, např. malé obce ji mají z poloviny do 10 minut od vyhlášení požárního poplachu. Proč by nemohla být stanovena dojezdová doba pro ZZS do 15 minut jako doposud nebo dokonce do 10 minut? Je snad život člověka něco méně než majetek, který zachraňují hasiči? „Stačilo by řídce osídlené lokality nebo místa obtížně dostupná pro ZZS pokrýt záchranáři u hasičů, kde již nyní stejně působí a kam nejspíše dále budou ze ZZS kvůli nulovým výhodám (odchodné, výsluhy, delší dovolená, příspěvky na různé benefity, lázně, rizikové příplatky atd.) odcházet. Takto jsou např. ve Finsku paramedici v hasičských vozech a zabezpečují potřebnou rezervu systému,“ navrhuje Schwarz.