Novinář, satirik i politik, zakladatel publicistické platformy českého liberalismu – Národních novin. Jejich prostřednictvím i ostrou satirou Borovský usiloval o společnost bez dogmat, mýtů a iluzí. Ovšem jeho několikaleté a tehdy marné snažení skončilo v noci 16. prosince 1851 deportací spěšným dostavníkem číslo 536 s policejním dozorem do Tyrol.
Jiří Morava, autor knihy „C. K. disident Karel Havlíček“ vydané v roce 1991, k důvodům konfinace cituje: „Hawlicek podrýval vážnost vlády, v jeho článcích je to nejdrzejší, co žurnalistika poslední doby může vykázati“.
Karel Havlíček své zatčení stručně popsal v Tyrolských elegiích. Nejen tyto verše ukazuje, že Havlíček ani v Brixenu nezahálel. Mimo Tyrolských elegií napsal i Krále Lávru a Křest svatého Vladimíra.
Všechna letošní výročí, tedy narození, deportace i úmrtí Karla Havlíčka byla pro Územní sdružení Syndikátu novinářů Vysočina příležitostí k vyhlášení autorské soutěže EPIGRAM 2011, připravené s cílem povzbudit českou tvorbu epigramů v ryze havlíčkovském duchu. Připomeňme, že své práce organizátorům poslalo 95 tvůrců. Texty většiny z nich jsou publikovány ve sborníku Epigram 2011.
A byli jsme i při tom, když vítězka, Eva Zvelebilová z Benecka si k tvůrčímu pobytu vybrala havlíčkobrodský hotel Brixen. Je nasnadě, že jedny z prvních kroků této autorky vedly do Havlíčkova domu.
„Expozice je zajímavá autentickou atmosférou. Na každém kroku jsem přímo cítila Karla Havlíčka Borovského. Když jsme poprvé šli po schodech nahoru, uměla jsem si představit, jak tudy chodil. Cestou z bytu jsem téměř viděla Havlíčka při loučení s rodinou, před jeho cestou do vyhnanství. Přesně takové dojmy jsem v Muzeu Vysočiny měla. Jak tištěné tak multimediálně zpracované informace jsou připraveny se snahou o objektivní využití historických skutečností z Havlíčkova života i z jeho tvůrčího odkazu,” řekla Zvelebilová. A její tvůrčí brodské výsledky? Přibyly nejen nové epigramy, ale i některé náměty, které ale prý ještě musí dozrát. A jak epigramy Eva Zvelebilová tvoří?
„U epigramů musíte pečlivě zvažovat, jak krátkým veršem vyjádřit situaci, která po epigramatickém uchopení přímo volá. Havlíček své epigramy charakterizoval jako malé nádobky, do kterých vztek nalévá, aby mu duši nežral. Tím nechci říkat, že epigramy vznikají jen ze vzteku nad denní realitou, byť jde o dost častou inspiraci,” popsala Zvelebilová. Epigramy jsou podle jejích slov záležitostí individuální. „Mám výhodu, že manžel je takovou mojí vrbičkou. Jako první epigramy slyší, může i umí na ně reagovat, svoji tvorbu s ním konzultuji a tříbím,” pokračovala Zvelebilová. Ta dodala, že inspirací je vše, co vidí kolem sebe, co čte nebo slyší. „Vjemy si třídím, postupně zpracovávám do určité zkratky, což je v mém případě nejsložitější a nakonec hledám jejich vyjádření prostřednictvím krátkého verše,” dodala Zvelebilová.
Epigramy vzniklé v Muzeu Vysočiny, v Havlíčkově domě, připomínají nejen jejich autorku Evu Zvelebilovou z Benecka, ale i nadcházející 160. výročí deportace Karla Havlíčka Borovského do tyrolského Brixenu.
Vzpomínka na začátek jeho nejhorší životní kapitoly je v Havlíčkově Brodě připravena na dnešní sedmnáctou hodinu, kdy bude prezentována nová publikace o Karlu Havlíčkovi.
Jan Kliment
