Právě v této malebné vísce, rozložené v nevelkém údolí, najdete Michalův statek, o který se už dlouhá léta pečlivě stará, a to s několika dalšími nadšenci, Jindřich Holub. Starosta Pohledi a přesvědčený monarchista v jedné osobě.

Michalův statek najdete snadno. Leží v těsném sousedství malinkaté pohleďské návsi. Nemůžete ho přehlédnout, a kdyby náhodou, směrovky vám napoví.
Do statku, který je koncipován, udržován a rozvíjen jako klasický skanzen (v roce 2003 byl vyhlášen kulturní památkou), se dostanete malou dřevěnou brankou. Vejdete na dvůr a v tom okamžiku se ocitnete v jiném světě. V české selské epoše, kterou vymezuje období skončení třicetileté války a časy zrušení roboty. Vlevo uvidíte obytné stavení a chlévy (v nich jsou živé ovce a kozy), vpravo stodoly a hospodářské zázemí s nástroji, nářadím a náčiním, které naši vzdálení předci dennodenně používali při své práci.

„Kdo jede do Pohledi a myslí na komerci, bude zklamán,“ říká Jindřich Holub. „Chceme totiž návštěvníkům ukázat vše, jak to ve skutečnosti v té době, tedy před Vánocemi a Novým rokem, na českém selském venkově za časů roboty bývalo a chodilo.“

Bez stromečku a balíčků s dárky

Ozdobený stromek ani zabalené balíčky dárků v seknici Michalova statku návštěvníci nenajdou. V polovině 19. století o nich totiž ještě nikdo nic nevěděl. „Na stole není ani žádné maso, byla přece doba půstu,“ dodává Holub a pokračuje: „Naopak tam bylo možné nalézt švestkovou omáčku, vánočku, med, jablka, ořechy, hrách, čočku nebo vrkoč. Zkrátka všechno, co hospodářství vyprodukovalo a co mohlo nabídnout. To všechno tady máme. Chybět nesměl samozřejmě betlém, bible či adventní věnec,“ pokračuje Holub.

S cestováním do Pohledi budou mít nejméně starostí automobilisté. V Okrouhlici za Havlíčkovým Bodem pojedou stále rovně (ne přes most), a na křižovatce za Olešnicí se dají doleva. Turisté, kteří dají přednost vlaku, vystoupí na zastávce Pohleď a uvidí rozcestí. Dají se doleva po lesní cestě. Ta je dovede k silnici, kde se dají opět doleva, a dojdou do Pohledi.