„Uteklo to všechno jako voda, ale byly to roky krásné a plné událostí,“ řekla Jitka Ondráčková, maminka čtyř havlíčkobrodských sourozenců, při včerejším slavnostním setkání s představiteli města.
S úsměvem dodala: „Na přesný čas narození svých synů a dcer si už dnes nepamatuji, bylo to ale někdy kolem druhé hodiny odpolední ve čtvrtek 6. ledna 1994.“ Čtyřčata se narodila předčasně, na svět měla přijít v dubnu. Maminka je poprvé uviděla až za pět dní. Dodnes na to vzpomíná jako na neskutečný zážitek. „Byly to takové panenky v inkubátoru, všude samé hadičky, trubičky, všechno pípalo,“ vypráví. Děti tenkrát vážily mezi 700 až 800 gramy. V nemocnici s nimi maminka zůstala ještě půl roku, domů si s manželem odváželi už tříkilová miminka.

S péčí o děti jí, a to až do tří let jejich věku, pomáhala asistentka, pak už se musela spolehnout na vlastní síly a pomoc rodiny.
Do první třídy nastoupila čtyřčata společně, později se jejich školní cesty rozdělily. Dnes už se připravují na svá budoucí povolání. Kluci si zvolili řemeslo, oba se v Chotěboři učí truhlařině, z Lucky bude po absolvování školy v Havlíčkově Brodě kuchařka nebo servírka. Lenka pro změnu studuje ve Světlé nad Sázavou obor sociální péče.

Sourozenci Ondráčkovi milují sport. Bez výjimky.
„Hraji florbal,“ řekli svorně Lucka. Štěpán i David. Kluci přidali i hokej. „Mně zase chytlo plavání a bruslení,“ odpověděla na otázku, co jí baví ze všeho nejvíc, Lenka.

Včerejší přijetí na radnici, kdy maminka dostala od starosty města Jana Tecla květiny a čtyřčata poukázky na nákup dle libosti, bylo jen úvodní částí oslav jejich osmnáctých narozenin.

„Samozřejmě se sjede celé příbuzenstvo. Bude nás celkem dost,“ pokračovala Jitka Ondráčková. Ta prozradila, že více dětí se v jejich rodině už jednou narodilo. „Teta mé maminky měla dvojčata,“ vysvětlila.

Mít hned tři stejně staré sourozence bylo podle Lenky příjemné.
„Pořád jsem si měla s kým hrát,“ řekla bezelstně. Přesto připustila, že občasné rozmíšky a nesváry sourozenci prožívali také. Tak, jako v každé jiné rodině.