Od 17. století Ritual Romanum varoval před jmény bájeslovnými, pohanskými, směšnými a neslušnými. Kodex kanonického práva z roku 1983 ve svém kánonu 855 uvádí: Rodiče, kmotři a farář mají dbát o to, aby nebylo dáváno jméno cizí křesťanskému cítění. Od 1. ledna 1950 omezil volbu rodného jména zákon o matrikách. Zapsáno mohlo být pouze jedno rodné jméno. Od 1. července 2001, tedy po nabytí účinnosti nového zákona o matrikách, je u nás možné používat dvě jména. Omezení počtu jmen se nevztahuje na případy, kdy dítě ani jeho rodiče nemají české občanství.

Například švédským rodičům udělil soud v Halmstadu v roce 1996 pokutu za to, že do pěti let věku dítěte nezaregistrovali jeho jméno, rodiči zvolené jméno úřady odmítaly zaregistrovat.
V reakci na pokutu a na protest proti zákonům se rodiče pokusili zaregistrovat jméno Brfxxccxxmnpcccclllmmnprxvclmnckssqlbb11116 s výslovností „Albin“. Soud jméno odmítl a trval na zaplacení pokuty.

V Čechách vzbudila největší rozruch kolem křestních jmen učitelka Blanka Fuxová a její partner Jaroslav Blovský ze Šumavy, kteří chtěli svoji dceru pojmenovat Půlnoční bouře. Rodina vyznávala alternativní životní styl. Rodiče se nakonec rozhodli dát svému dítěti jméno Eliška Gaia.
Zajímavé jméno zvolila pro svého synka, nedávno narozeného v havlíčkobrodské porodnici, i Kateřina Walterová z Prahy.
Inspirovala se totiž Shakespearem a pojmenovala ho Jorik.