Sídlí zde totiž havlíčkobrodské Muzeum Vysočiny. „Regionální muzeum si na sebe nikdy vydělat nemůže, ale národ, který nectí historii, nemá budoucnost,“ říká ředitel instituce Jiří Jedlička.

Kolik má muzeum zaměstnanců a jaké jsou ceny vstupného?
Muzeum má v současné době čtyři pracovníky na částečné úvazky a osm zaměstnanců na plné úvazky. Od roku 2011 administrujeme evropský projekt přeshraniční spolupráce s Rakouskem – Porta culturae – kde jsou další tři na plný úvazek.

Jaký je podle vašich zkušeností v posledních let trend návštěvnosti muzea?
Návštěvnost stoupá. V roce 2005 navštívilo naše výstavy, přednášky a doprovodné akce 12 tisíc návštěvníků, v roce 2010 to bylo dokonce necelých šestnáct tisíc. Co se týká cizinců, jsme součástí turistického ruchu ve městě. Dovolím si odhadnout, že nejvíce nás navštěvují lidé z partnerských měst. Také proto jsme, v rámci otevření nové expozice Karla Havlíčka vybavili muzeum audioprůvodci v německém a anglickém jazyce.

Je vůbec možné, aby si muzeum na sebe vydělalo?
Obecně platí, že muzeum, které je krajské, nebo chcete-li regionální, si na sebe nikdy vydělat nemůže, pokud zajišťuje ty úkoly, které dosud provádíme. Nejprve je třeba si říci, že v muzeu našeho typu se pracuje na odborné a profesionální úrovni. Patří sem péče o sbírky, terénní archeologické průzkumy, badatelská práce, publikují se články, vydávají knihy, pořádají výstavy, přednášky, poskytujeme metodickou pomoc, a tak dále. To je řada činností, která na volném trhu nemůže fungovat, nikdo by ji nezaplatil. Pokud by zmizeli profesionálové, kteří v muzeích tuto práci dělají, a jeden člověk by pouze ukazoval vystavené exponáty v expozici, oprašoval exponáty v depozitáři a uklízel, možná, že by se ten jeden člověk na poloviční úvazek zaplatil. Potom však zapomeňte na to, že vám někdo fundovaně zodpoví nějaký dotaz či osvětlí souvislosti o historii města či regionu. To je myslím dosti děsivá představa a platí, že národ, který nectí historii, nemá budoucnost.