Byla vytesána v kamenickém učilišti v Lipnici nad Sázavou z charakteristické lipnické žuly, patří Františku Raupachovi, od jehož narození vloni 29. listopadu uplynulo 140 let.

Jeden z největších představitelů hospodářského a společenského života tehdejšího Německého Brodu první poloviny 20. století byl ředitelem Měšťanského pivovaru, velitelem hasičského sboru města a starostou českých, ba československých a dokonce všeslovanských hasičů; zemřel na jaře 1941.

Jak odkaz svého předka vidí jeho potomci – vnuk Jan Raupach a pravnuk Jan Raupach? „Myslíme si, že hlavní myšlenky, jimiž náš dědeček a pradědeček navázal na Tyrše a Fügnera, se nezměnily. Jsou to nesobeckost, úcta člověka k životu, ochota pomoci druhému, včetně upřednostnění pomoci nad svůj vlastní zájem nebo prospěch, obětavost i úcta k národu, je důležité vychovávat v těchto myšlenkách mládež,” říkají muži z třetí a čtvrté generace, které život odvál z Havlíčkova Brodu do Hradce Králové.

V Martině zvolen do čela hasičstva

Již ve svých šestadvaceti letech byl Raupach zvolen velitelem městských hasičů Německého Brodu a zůstal jím až do své smrti. V letech 1912-1938 byl starostou německobrodské hasičské župy. V listopadu 1932 ho delegáti celostátního sjezdu ve slovenském městě Martin vybrali za starostu Svazu československého hasičstva. Později se stal stařešinou Sdružení slovanského hasičstva a v roce 1935 starostou České zemské hasičské jednoty. Působil ve světové organizaci hasičů CTIF, založené v roce 1900 v Paříži. Památná je fotografie Raupacha v čele delegace československých hasičů, které 14. května 1936 na Pražském hradě přijal prezident republiky Edward Beneš.

Profesně byl Raupach statkářem a pivovarníkem. V roce 1913 se stal předsedou správní rady Měšťanského pivovaru, funkci zastával 28 let, a v roce 1926 byl jmenován ředitelem pivovaru.

Čistý štít rodiny

Měl velkou zásluhu na tom, že brodský pivovar se stal moderním závodem a mohl úspěšně konkurovat okolním pivovarům. „Historie naší rodiny je těsně spojena s Havlíčkobrodskem. Praděda František byl místní osobností. Pracoval na sobě a postupnými kroky, trpělivostí, nadhledem, prozíravostí, se jí postupně stával. Uměl si vybrat k sobě dobré spolupracovníky, kterých si vážil a kteří podporovali jeho kroky,” říká o svém pradědovi královéhradecký lékař a stejně vysoko hodnotí svého dědečka: „Dnešní vzpomínky patří i mému dědovi Janu Raupachovi, synovi Františka Raupacha, který byl rovněž dobrovolným hasičem a  aktivně pro tuto organizaci pracoval. V říjnu 1944 byl zatčen gestapem se členy německobrodského výboru Bělohlavem a Paláskem byl vězněn ve 4. dvoře Terezínské pevnosti až do konce války. Dědeček si zachoval čistý štít i za politických perzekucí v padesátých letech minulého století. Za své přesvědčení trpěl a s ním i celá naše rodina. V životě však není vše jenom černé nebo bílé. Záleží jen na nás, kolik barev si připustíme a z jakých hodnot se budeme skutečně radovat.”

Málo se už ví, že německobrodský Raupach zanechal kus svého životního díla v hlavním městě Praze. Když se v roce 2005 textově a fotograficky připravovala reprezentativní publikace Hasičský dům, v archivu našeho ústředního hasičského muzea v Přibyslavi se přišlo na to, že velký podíl na úspěšné dostavbě „prvního pražského mrakodrapu”, jak novou dominantu Královských Vinohrad nadšeně charakterizoval dobový tisk, měl právě František Raupach. Stavební výbor nového ústředního sekretariátu českých hasičů úkol nezvládl, a hrozil bankrot stavby. Do čela krizového štábu byl z Německého Brodu povolán Raupach.

Hasičský dům, jedna z architektonických perel i současné Prahy, nakonec byl dostavěn s pouze jednoročním zpožděním, slavnostní otevření se odehrálo v roce 1929.

Raupach podpořil vlasteneckou myšlenku, aby po vzoru Národního divadla bylo do základů Hasičského domu zazděno padesát kvádrů z památných míst českých dějin. Z Brodska byly do Prahy přivezeny kameny z Lipnice, z vrchu Melechov a z Havlíčkovy Borové.

Záchrana Hasičského domu

„Raupachovi vděčíme za dnešní, dosud moderní sídlo nejpočetnějšího občanského spolku země – Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, ale také za sídlo Hasičské vzájemné pojišťovny a populárního Divadla u hasičů, dříve Divadla Spejbla a Hurvínka,” oceňuje první muž českých dobrovolných hasičů, Karel Richter.
V krizovém roce 1932 dosud nezaplacenému Hasičskému domu hrozil bankrot.

„Kdybyste dnes chtěli prosazovat konkurz, byla by naše práce za celých padesát let zničena a vedlo by to k rozkladu naší organizace. Přimlouvám se proto za úhradu schváleného příspěvku. Zachráníme tím Hasičský dům i rozpad hasičů v Čechách,” strhl Raupach dramatickou valnou hromadu.

Rod po meči nevyhyne

Rodu Raupachů vymření po meči nehrozí. V rodinné geneanologii pokračuje čtyřiasedmdesátiletý vnuk Jan, čtyřicetiletý pravnuk Jan, malí prapravnuci Jan a Jáchym Raupachovi, další příslušníci dvou větví dynastie žijí v Hradci Králové a Jihlavě.

„Jsme přesvědčeni, že pokud lidé znají svoji historii a  činy svých předků, mohou se lépe orientovat v přítomnosti a tyto znalosti využít v budoucnosti. Neznalost a nevědomost nás odsuzuje ke stejných chybám. Velmi často na to zapomínáme,” uvažují potomci. Jejich slova se mohou zdát patetická, ale dokládají sílu a pevné vazby několika pokolení.

František Raupach
Narodil se 29. listopadu 1871 v Německém Brodě a zemřel v témže městě 4. března 1941. Jeho tělesné ostatky byly zpopelněny ve strašnickém krematoriu v Praze a urna s popelem byla převezena do rodinné hrobky na starém hřbitově v Havlíčkově Brodě poblíž kostela sv. Vojtěcha.

Ivo Havlík