Těmto potřebám mohly ale vyhovovat pouze parcely v samotném centru Brodu.

Mezi vedením spořitelny a radou města tak byla vedena intenzivní diskuse, kde že by ústav mohl vyrůst. Z dokumentů lze jednoznačně usoudit, že vedení Německého Brodu bylo výstavbě velmi nakloněno.

Už jen těžko jde dnes odhadnout, zda pro radu byly hlavním důvodem k podpoře argumenty investora nebo jejich touha po moderní novostavbě, která neměla v samotném nitru města obdoby.

Jenže najít vhodný prostor byl velký problém. Vytipovány byly hned tři lokality, které připadaly v úvahu. V prvním případě se jednalo o Dolní ulici, kde si při vyústění Žižkovy ulice spořitelna smluvně zajistila dva domy, které chtěla nechat zbourat.

Tento záměr radnice kvitovala s povděkem. V dopise z listopadu 1928 pro Ředitelství spořitelny kromě jiného stojí: „…koupí domů číslo 147 a 148 získala by spořitelna místo stavební v nejživější části města a zároveň by prokázala velmi cennou službu obci, kdy uvolnila by se komunikace při vyústění Žižkovy ulice…“.

Neústupní úředníci

Jenže požadavek Okresního úřadu na dodržení minimální šířky ulice po dostavbě budovy v parametru 9 a půl metru byl nepřekonatelný. Marně radní apelovali na výrazné zlepšení úzkého vyústění z pouhých pěti a půl metru na konečných osm a připomínali, že tu rok od roku stoupá provoz automobilů a že jsou zde chodci velmi ohroženi. Správa státních silnic se obměkčit nedala a výstavba spořitelny tím padla.

Další lokalitou byly parcely dvou domů na náměstí nad dnešním Městským úřadem. Oba objekty byly ve vlastnictví Spořitelny a tak bylo rozhodnuto o uspořádání architektonické soutěže. Ani městská rada nebyla proti za podmínky že, „stavba bude provedena k ozdobě a nebude porušen starobylý ráz náměstí“. Jenže náklady se nakonec ukázaly tak vysoké, že se s projektem ani nezačalo.

Městská spořitelna si nakonec vybrala domy na jihovýchodní straně náměstí s čísly 92 a 93. V prosinci 1930 byla vypsána soutěž o návrh, kterou vyhrál známý funkcionalistický pražský architekt, František Albert Libra.

Potlačení detailu

„Navrhl architekturu puristickou a strohou, bez zdobného detailu, tak, jak z dispozice vyplývá. Nejprostší myslitelnou komposicí hmoty vhodně se vsouvá do siluety náměstí, potlačením jakéhokoliv detailu vyhýbá se nebezpečí rušivého dojmu, jakým by mohl působiti v prostředí XVI. nebo XVII. věku. Snad došel až k nejzažšímu extrému,“ píše ve svém hodnocení posuzovatel návrhů, profesor Šantrůček, který stavbu doporučil.

Přípravy se rychle rozběhly, jisté pochybnosti se sice ještě vyskytly na jaře 1931 při místním šetření ve věci zbourání dvou historických domů, kde se do poloviny devatenáctého století také nacházelo podloubí. V podstatě už však je rozhodnuto.

Stavba Městské spořitelny, která byla 3. června 1931 zahájena a s posledním dnem následujícího roku dokončena, je jistě příkladem kvalitní moderní stavby od jednoho z našich nejlepších funkcionalistických architektů. Svým situováním však již osmdesát let vyvolává u mnohých občanů rozpaky. Naši pozornost a obdiv si však zaslouží.

Příště: budova Husova sboru v Havlíčkově Brodě.

Libor Honzárek, Jakub Janáček