Pečetní obraz je v obou případech téměř shodný. V pečetním poli hornověžnické pečeti je zobrazena vysoká štíhlá věžice se stříškou, stojící na pahorku a provázena symboly krojidla a radlice, český opis kapitálou WES.HORNI.WEZNICZE. Totéž je zpodobněno i na pečeti Dolní Věžnice, jen s tím rozdílem, že věž stojí na rovné půdě a jakoby za laťkovým plotem. Opis je německý, avšak obtížně čitelný – DORFF.UNTER.WIEZNITZ.

Vinařské nože

Charakteristickým prvkem řady vesnických pečetí polenského panství je užití dvou vinařských nožů z erbů významných dlouhodobých majitelů Polné, knížat z Ditrichštejna, které jsou i v případě popisovaných pečetí vždy součástí legendy. Tyto typáře byly zhotoveny v 18. století.

Řada otisků typářů vesnic bývalého polenského panství z Eichlerovy sbírky je, bohužel již částečně nebo zcela nečitelná, případně chybí úplně. Je tak velmi pravděpodobné, že zde měla své místo i pečeť Prostřední Věžnice, opět jistě s velmi podobným ne-li zcela shodným pečetním znamením.

Obec vznikla spojením tří původních vesnic Horní, Prostřední a Dolní Věžnice. Snad i z těchto důvodů se dodnes traduje název Trojí Věžnice.

Horní a Dolní Věžnice byly založeny pravděpodobně v I. polovině 13. století jako strážní osady na hlavní obchodní stezce z Brna do Prahy.
Ke sloučení obcí a zavedení jednotného názvu Věžnice došlo na základě žádosti Obecního úřadu v Horní Věžnici a spolku na podporu české menšiny v německých oblastech – Národní jednoty pošumavské – v roce 1925.

Existence dvojí Věžnice fakticky skončila v roce 1945 po nuceném vysídlení zdejších Němců.