Jak uvedla Anna Doleželová, koordinátorka centra, hlavním posláním je podpora fungující rodiny.

Kdy a kde Zvoneček začínal?
Začátkem roku 2001 v sále stávající zbrojnice perknovských hasičů. Byl to doslova spontánní nástup na základě požadavku maminek, převážně na mateřské dovolené, které chtěly společně s dětmi efektivně využít volný čas. Cílovou skupinu dodnes tvoří maminky na mateřské dovolené se svými dětmi od útlého věku, do doby, než nastupují do školských zařízení.

Pomohla vám Oblastní charita?
Ano. Zastřešení své činnosti jsme našly právě u charity, kde jsem pracovala v azylovém domě. V začátcích jsem do centra Zvoneček docházela jako koordinátorka dvakrát týdně. Jinak si vše vedly maminky samy.

Co přineslo stěhování?
Po třech letech jsme našly vhodnější prostory v ZŠ Nuselská. Zde jsem nadále na částečný úvazek pečovala o Zvoneček, ale již došlo k rozšíření činnosti o několik zájmových okruhů, jako je cvičení dětí s maminkami, odborné přednášky, vzdělávání a podobně.

A další změna?
Ta přišla na sklonku loňského roku. Nyní v nových a velkých prostorách v bývalé škole Rubešova už nešlo všechny činnosti zvládnout bez mého plného úvazku. Vždyť se jedná o širokou paletu aktivit a programů, nejen pro děti a maminky, ale i pro tatínky a dokonce babičky a dědečky.

Současné podmínky pro Zvoneček?
Konečně máme odpovídající a musím zdůraznit i příjemné podmínky pro činnost Zvonečku. To samozřejmě vedlo k přidání zajímavých programů do naší každodenní činnosti. Namátkou uvedu patchwork, břišní tance a nechybí ani program montessory. Jen na vysvětlenou. Děti se v tomto programu učí „sebezkušenosti“, samozřejmě pod vedením lektorky a rodičů, kteří pouze dohlížejí, jak si dítě s danou činností poradí vlastní tvořivostí. A tak se pokouší krájet nožem, stříhat nůžkami nebo i zatlouci hřebík do dřeva. A od maminek to chce především velkou trpělivost. Všechny děti jsou šikovné, ale je nutné, aby to rodiče včas podchytili. Vše se praktikuje úměrně k věku dítěte. Učebna je speciálně vybavena. Zde ještě doplním, že s vybavením pomohli rodiče, samozřejmě dotační tituly a sponzoři. Navíc program Zvonečku je připraven vždy na měsíc dopředu s tím, že některé činnosti se i několikrát opakují. Reagujeme tím na poptávku ze strany maminek.

Pomáhají lektoři?
Jistě, jsou z řad maminek, které se tak mohou seberealizovat a využít své civilní profese během mateřské dovolené. Zvonečku pomáhají i další odborní lektoři, kteří k nám docházejí a někteří dokonce dojíždějí. A když maminkám již děti odrostou, stává se, že se do Zvonečku vracejí, právě jako lektorky. Přicházejí i tatínkové nebo i dědečkové a tvoří se takové vícegenerační příjemné společenství. To je velmi důležité, přínosné pro děti i prarodiče.
A návštěvnost? Větší je v dopoledních hodinách, protože odpoledne se vrací domu z práce tatínkově a rodina se věnuje dětem společně. Ale tím nechci říci, že by odpoledne Zvoneček zel prázdnotou. Dokonce odpoledne přicházejí sami tatínkové s dětmi a zapojují se do jednotlivých programů.

Co vám Zvoneček dává nebo bere?
Mě moje práce baví a naplňuje uspokojením. Splnil se mi můj sen, že vytvoříme místo, které bude smysluplně pomáhat maminkám a tatínkům zvládnout a překonat sociální izolaci, která je způsobena celodenní péčí o dítě. Všechno se podařilo a Mateřské centrum Zvoneček začíná působit v odpovídajících prostorách v centru města, což je důležité pro naplňování poslání Zvonečku.

A bere?
Snad pouze čas. Toho se mi opravdu nedostává.

Jaroslav Švanda