Dobře ji znají návštěvníci historické Štáflovy chalupy, Janu Kotěrovou lze potkat i na přehlídce lidových tradic v Michalově statku v Pohledi. Jana Kotěrová má různé lidové zvyky a obyčeje v malíčku a dovede o nich poutavě vyprávět.

Krásný koníček, ale také zaměstnání

„Tradiční vánoční dekorací v selských chalupách byl perník bíle zdobený, který můžeme označit za posvátné pečivo. Světnice krášlily různé bílé háčkované doplňky, například bílý vystřihovaný betlém, neboť bílá je symbol čistoty. Dále snad v žádné chalupě nechyběly odlitky ze včelího vosku, kterými si hlavně chudí včelaři na Vysočině vylepšovali v zimě domácí rozpočet," vysvětlila Jana Kotěrová.

Velkým koníčkem a v podstatě i zaměstnáním je pro Janu Kotěrovou výroba textilních panenek proti smutku. Textilní panenkářství patřilo v minulosti mezi tradiční řemesla. Každá jednotlivá miniaturní figurka má nějaký význam.

„Panenka s koštětem vymetá zlo, panenka s ranečkem nese štěstí, košíček znamená hojnost, otýpka peníze, děťátko na rukách šťastnou rodinu," popsala Jana Kotěrová význam svých figurek. Mezi textilními panenkami s hlavičkami z trikotýnu pozná skutečný znalec i figurku sv. Lucie, či masku Ambrože. Ambrože bylo možné v minulých stoletích potkat na vsi přesně sedmého prosince. Ambrož patří do období adventu. Ambrož sypal v předvečer svátku sv. Ambrože u kostela cukrátka a čekal, až je začnou sbírat děti. Poté je honil s metlou a huhlal. „Tato tradice byla známá hlavně na Mostecku a Kladensku, proč vlastně vznikla už dneska sotva kdo ví," upřesnila paní Jana.

Jak dodala, byli naši předkové lidé velmi zkušení, žijící v sepětí s přírodou.

„Například na Hlinecku věšely ženy do oken takzvané hlinecké pavučinky. Háčkované kraječky měly zachycovat zlé lidské pohledy. Zajímavé je, že téměř stejnou tradici mají třeba severoameričtí Indiáni, kteří vyrábějí takzvané lapače zlých snů. Jak je vidět, skrývá se v lidových zvycích velká moudrost," popsala paní Jana jednu zajímavou tradici, kterou dneska zná už málo kdo.

Ona sama se k textilní výrobě panenek dostala v době, kdy onemocněla. Výroba jedné figurky trvá tak hodinu, další čas věnuje autorka jejich zdobení a dotváření. Každá panenka má v obličeji jiný výraz, o jejich kouzelné moci je sama autorka pevně přesvědčena.

„Bylo to v době, kdy jsem byla nemocná, přišla jsem o práci, tak jsem začala šít svoje panenky proti smutku. Když jsem se podruhé dostala do nemocnice, starala se o mě moc hodná zdravotní sestra. Svěřila se mi, že se jí rozpadla rodina, tak jsem jí věnovala panenku s děťátkem na ruce. Za pár let jsem byla na jedné výstavě lidových tradic. Najednou se otevřou dveře a dovnitř vešla ta moje sestřička s pořádným těhotenským bříškem, za ruku si vedla manžela a už od dveří hlásila, rodinu už máme, teď bych ráda tu panenku s otýpkou. Bereme si hypotéku," zavzpomínala paní Jana na jeden z krásných lidských příběhů.