Za zamyšlení také stojí, co tato zmínka vypovídá o stáří Chotěboře. Na tyto i další otázky se pokusím v následujících řádcích odpovědět.

První dochovaná písemná zmínka o Chotěboři se nalézá na pergamenové listině z roku 1265, kterou pro klášter cisterciáků ve Žďáru nad Sázavou vydal Smil z Lichtenburka. Takto by bylo možné celou záležitost lapidárně odbít, přesto tato ne příliš složitá věta obsahuje poměrně dost důležitých informací. První z nich je stav dochování této písemné zmínky:

Jedná se o autentický dokument, což není sice nic výjimečného, rozhodně se ale nejedná o samozřejmost. Pokud zaměřím pozornost jen na dokumenty vážící se k dějinám českých a moravských měst ve 13. století, bývá stav dochování prvních písemných zmínek dost různorodý.

Často se setkáváme s tím, že originální listina se v průběhu staletí ztratila a do dnešní doby přežily jen pozdější opisy (vidimáty, konfirmace, kopiáře v městských knihách atd.) dnes již neexistujících dokumentů. To je případ zakládací listiny města Poličky z roku 1265, po jejímž originálu bychom dnes pátrali jen marně. Překvapivě častá jsou i středověká falza, tedy listiny, které vznikly ještě ve středověku, ale až později, než ohlašuje datum vydání těchto písemností.

Dnes bychom tyto dokumenty odmítli jako padělky, středověkému člověku však bylo toto striktně byrokratické nahlížení na svět ještě cizí. Tyto listiny vesměs jen nahrazovaly ztracené či nikdy neexistující dokumenty, které zaznamenávaly jinak právoplatný stav. Nejednalo se tedy o podvod v dnešním slova smyslu.

Příkladem takovéhoto falza je např. jihlavské privilegium (resp. tzv. listina A) z roku 1249, které sice podle všeho skutečně bylo tohoto roku Václavem I. uděleno, ale nejstarší dochovaná listina, která se k tomuto datu hlásí, vznikla až o pár desítek let později. Dokonce i tzv. uničovská listina z roku 1223, první dokument zmiňující existenci měst u nás, má ještě ve středověku padělané pečeti. Podobných příkladů bychom nalezli mnohem více, nicméně toto není případ Chotěboře. Listina z roku 1265 skutečně v této době vznikla a nebyla později upravována.

Vznešený baron českého krále

Další důležitá věc je otázka vydavatele listiny, tedy osoby, z jejíž vůle došlo k právnímu aktu, který byl posléze zapsán. Byl jím „vznešený baron českého krále" Smil z Lichtenburka. Alespoň tuto formu intitulace mocného šlechtice zvolil jeho notář Gerlach. Na tomto místě nemá smysl zabíhat do přílišných detailů, na vylíčení životních osudů pana Smila již padlo nemálo tiskařské černi.

Zde jistě stojí za připomenutí, že Smil z Lichtenburka patřil mezi nejvybranější smetánku české, moravské, ale i rakouské šlechty. Jeho moc a vliv dalece překračovaly hvozdy česko-moravského pomezí a spíše než na jeho majetcích bychom jej nalezli v okolí panovnického dvora, kde se rozhodovalo o osudech celého království. Díky této listině také bezpečně víme, že k jeho majetkům v tomto koutu Vysočiny patřila i Chotěboř.

Příjemcem listiny byl klášter cisterciáků ve Žďáru nad Sázavou, v jehož archivu byl tento dokument uchován a i díky tomu se dochoval do dnešní doby. Žďárský klášter vnímáme jako starobylý ústav, jenže v roce 1265 se jednalo, hodnoceno lidským stářím, o pouhého teenagera, který by si na svůj první občanský průkaz (kdyby ve 13. století něco podobného existovalo) musel ještě nějaké dva roky počkat.

Klášter se nacházel teprve v počáteční fázi budování stálých konventních staveb, což s sebou neslo nemalé náklady. Smil z Lichtenburka sice nepatřil k zakladatelům žďárského kláštera, ale do rodiny fundátorů se přiženil. Jak víme i z tzv. Žďárské kroniky, výstavbu některých klášterních budov také financoval a celý ústav, patrně na popud své zbožné manželky, také rozličnými způsoby podporoval. O tom opět více než výmluvně svědčí tato listina. Smil z Lichtenburka písemně potvrzuje, že klášteru daroval kostel v Chotěboři s veškerým nadáním a vším právem, navrch přidal ještě desetinu z mýta, které se v Chotěboři vybíralo.

To jsou informace pro dějiny Chotěboře poměrně důležité. Dozvídáme se, že v Chotěboři v této době stál kostel. V originále užitý latinský výraz capella zde zdůrazňoval vlastnický vztah tohoto svatostánku ke Smilovi z Lichtenburka, nejednalo se tedy o kapli, jak občas bývá uváděno, ale o plnohodnotný kostel. Víme také, že se zde vybíralo mýto, což by nebylo možné, kdyby se Chotěboř nenacházela na nějaké významnější obchodní cestě. Jednalo se o spojnici tzv. Libické cesty s (Havlíčkovým) Brodem, která Chotěboří procházela (pravděpodobně zhruba v místech dnešních ulic Riegrova, Palackého a Krále Jana). Tím bohužel zdroj informací k nejstarším dějinám Chotěboře z tohoto pramene vysychá.

Listina samotná nicméně ještě pár zajímavých informací poskytuje. K aktu obdarování kláštera došlo 30. listopadu 1265 na hradě Sommerburgu, dnešním Ronovci u Dolní Krupé, před mnohými svědky. Kromě duchovních osob se jednalo i o brodského rychtáře Wernhera řečeného Rybář. Samotná pergamenová listina byla zhotovena až o pár dnů později, 2. prosince.

Pečlivé písmo, písařské ozdoby

Vnější podoba listiny také o mnohém vypovídá. Byla psána pečlivým písmem, písař příliš nešetřil místem ani písařskými ozdobami. K listině byla na žlutých a červených hedvábných nitích přivěšena vosková pečeť Smila z Lichtenburka, jež se dochovala dodnes. Po všech stránkách se jednalo o poměrně reprezentativní listinu. Použité hedvábí určitě pocházelo z Číny, jednalo se tedy o luxusní (a velmi drahý) import. Běžně se pro přivěšení pečetí i v této době používaly pergamenové proužky, hedvábí bylo vyhrazeno jen opravdu významným dokumentům (či podobně důležitým vydavatelům).

To je ve stručnosti vše o listině, která poprvé v písemné formě zachycuje existenci Chotěboře v latinizující podobě „Kotburs". Jednu poměrně důležitou věc ovšem tato listina nezaznamenává. Status Chotěboře zde není nijak specifikován, takže nevíme, zda se ještě jednalo o vesnici, nebo zda (alespoň z právního pohledu) již Chotěboř byla městem. Odpověď na tuto otázku poodhalují jiné dokumenty z pozdější doby, ale to už je jiný příběh.

Mgr. Tomáš Somer, Ph.D.