„Jedná se o témata nesmírně žhavá, o kterých by se mělo diskutovat. Neboť zlozvyky a návyky v oblasti vzdělání, je to, co po nás jednou zůstane. Narozdíl od dluhů, které lze smazat škrtem pera. Proto jsme hledali někoho, kdo se nebude bát nazývat věci pravým jménem bez přílišné korektnosti. A to Václav Klaus mladší rozhodně je," vysvětlil za pořadatele analytik Jan Schneider, proč se rozhodl právě pro syna bývalého českého prezidenta, který je známý tím, že se vyjadřuje expresivně a jeho názory publikované ve sdělovacích prostředcích dovednou čtenáře občas zvednou ze židle.

Kritika bez servítků

„Ve škole se má především učit. Bohužel české školství v posledních letech ztratilo základní hodnoty, kdy dětem s předpokladem ke studiu byl nabídnut vstup na vyšší úroveň školství. Naopak děti bez velkých studijních předpokladů, ale třeba manuálně zručné, se mohly vydat jinou cestou. Současný systém nutí ke studiu děti od dvou do šestadvaceti let, bez ohledu na to, že u nás existují desítky škol, kde žáci nejsou schopni maturovat z matematiky, přesto školy existují dál. České školství se nesnaží dětem pomáhat v překonání překážek, ale odstraňuje jim je cesty už ve formě různých diagnóz s předponou dis, jako disgrafie a diskalkulie. Učitelé se mění v pečovatele, což k cíli rozhodně nevede. Učitelé a ředitelé už nejsou prioritou českého školství, ale stávají se obětí pomatených ideologických projektů, jako je například inkluze," popsal na úvod Václav Klaus mladší situaci v českém školství.

Plošnou inkluzi ne

On sám se nijak netají tím, že takzvanou inkluzi ve formě, v jaké ji chce prosadit současné Ministerstvo školství, rozhodně nefandí.

"Už celá léta mají do běžných škol přístup děti s různým postižením. Například vozíčkáři a nikdo jim v tom nebrání, ovšem plošnou inkluzi rozhodně ne," zdůraznil Václav Klaus.

Jak podotkl, dřív, než budeme inkluzi obhajovat, měli bychom si položit otázku, jak tento krok změní české školství, komu přinese prospěch a komu uškodí.

"Největší obětí budou děti s mentálním postižením, odkázané na pomoc asistenta, který prošel jen několikahodinovým kurzem. Pro učitele to bude práce navíc, a komplikace. Ať už bude asistent ve třídě sedět a mlčet, tudíž se postižené dítě nic nedozví, a nebo mluvit, takže bude rušit všechny kolem. Pokud bude ve třídě asistentů víc, neumím si to představit. Nemluvě o tom, že někteří učitelé využívají asistenty k tomu, aby za ně opravovali žákům úkoly. To není šťastné řešení. Navíc peníze určené na inkluzi nepůjdou do školy učitelům, ale skončí u různých beziskovek. Nelze děti s mentálním handicapem bez problémů převést do běžných škol a dosavadní dobře fungující praktické školy rušit. Protože až přijdeme na to, že inkluze nefunguje, bude problém praktické školy obnovit," vysvětlil Václav Klaus, proč podle jeho názoru plošná inkluze nemá smysl.

Naopak všeobecné vzdělání podle Václava Klause smysl má, ovšem za určitých podmínek. „Někdo se nám snaží stále vsugerovat, že učitel má být jen tím, kdo umí zapnout notebook a nechá děti, aby si samy vybíraly, co se ve škole naučí, podle toho, co je bude bavit. Na západě je to dnes moderní, ovšem vede to ale k úpadku vzdělání, za kterým kráčí chudoba," konstatoval Klaus.