Je pravda, že by se našla i další místa, jako například vlakové nádraží. Neuváděla bych polikliniku, WC zde sice jsou, ale mám pochybnost o tom, zda pro širokou veřejnost. Musím ale dát za pravdu Ing. Haně Hlaváčkové, že když spočítáme všechny toalety na úřadech, ve firmách, hotelech, restauracích, domácnostech, pak jich je víc než dost.

Od samého počátku jsem pracovala jako vedoucí pracovní skupiny pro seniory Střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb ve městě Havlíčkův Brod až po následující Implementaci tohoto plánu. Nedostatek veřejných toalet byl jeden z cílů, které jsme řešili. Překvapuje mě nyní ta změna. Aniž došlo k navýšení počtu míst veřejných WC, již není co řešit, veřejných záchodků je dost. Zázrak se samozřejmě nestal, jenom se změnil pohled na věc. Otázka veřejných záchodků navíc nebyla záležitost, která by se týkala sobecky pouze seniorů. Myslím, že každému z nás se již stalo, že byla potřeba natolik nutkavá, ale nevěděl si rady kam. Na pracovních setkáních skupiny jsem velmi často hovořila o tom, že je třeba respektovat pocity studu, které člověka přepadnou, a bezbrannost u lidí, kteří jsou nemocní, zejména u seniorů se dá předpokládat.

Muži mají výhodu…

Budu nyní hovořit pouze o dospělých, i když s veřejnými záchodky by se mělo počítat i u dětských hřišť. Asi se nepletu, že samozřejmá lidská potřeba není vázána na otevírací dobu veřejného WC. Nevím jak čtenář, ale ze své vlastní zkušenosti musím říci, že jsem si za dlouhá léta nedokázala vyměšování naprogramovat. Možná, že někteří mají tolik sebekázně, že tuto věc odloží na později, ale tak disciplinovaná bohužel nejsem. A domnívám se, že nejsem sama. Muži mají v tomto ohledu nespornou výhodu. Prostě se otočí a zády k obecenstvu potřebu vykonají. To vídám velmi často. Původně jsem se domnívala, že jsou dotyčné osoby pokutovány, ale asi mají příslušné orgány pochopení. Nedokážu si představit ženu, že by ve městě někde za rohem šla do podřepu a ulevila si stejným způsobem. Horší je to s velkou potřebou, to už se rozdíly stírají.

Voda, mýdlo, toaletní papír i udržování pořádku něco stojí. Pokud budeme využívat toalety v městských či státních institucích, tak dobře, dalo by se to brát tak, že se jedná o naše společné peníze (ekonom by nesouhlasil). Ale restaurace, hotely či podobná zařízení jsou provozovny v soukromém vlastnictví. Je pravda, že poskytují služby, ale ty jsou jiného rázu, toalety jsou pouze součást balíčku služeb. Nenabádám k neochotě, ale plynule se dostávám k dalšímu. Mám odvahu požádat? Ano, já mám, i když mi to není příjemné.

Cesta nejmenšího odporu

Ale už se mi také stalo, že odpověď zněla „ne". A proč by ne? Ono je to podobné, jako když mi u dveří začnou lidé zvonit, zda bych jim umožnila využít mé toalety. Pokud by šlo o velmi urgentní záležitost, tak bych asi neodmítla, ale rozhodně bych neměla v úmyslu něco takového opakovat. Jsem poslední, kdo by nevyzýval seniory k odvaze. Myslím, že to i potřebují, protože byli léta masírováni, jak celá společnost doplácí na jejich „nicnedělání" v důchodovém věku. A taková atmosféra na sebevědomí člověku nepřidá. Mrzí mě, že kolegové z pracovní skupiny rezignovali a zvolili cestu nejmenšího odporu. Veřejná WC dostupná na více místech, to by měl být samozřejmý servis města občanům. Provoz něco stojí, ale Střednědobý plán sociálních služeb ve městě Havlíčkův Brod neznamenal, že je nutné veškeré cíle splnit ihned. Stačilo by, kdyby se objevily alespoň plány a výhledy, jak lze řešit situaci do budoucna. A lze nalézat i levnější řešení, nemusí se stavět na zelené louce nová veřejná WC s obsluhou, existují varianty různých přestaveb a zřizování bezobslužných veřejných WC.

Vážím si práce svých kolegů, ale nestačí, že členové pracovní skupiny provedou dotazování v restauracích. Závěr, že většina restaurací, úřadů a institucí vyjde vstříc, jak informuje Ing. Hlaváčková, přece není žádné sdělení. Důležitá je realita. Možná se snese sprška dobrých slibů, ve kterých restauracích či úřadech budou vstřícní a za jaký poplatek. To by byla velmi dobrá zpráva. Pokud nedostatek veřejných WC v Havlíčkově Brodě pracovní skupina pro seniory ve spolupráci s městem vyřeší tímto způsobem, pak se má také zasadit i o to, aby zmíněné úřady a provozovny byly zřetelně označeny a uveřejněny na městském webu (zatím je publikováno jediné místo – veřejné WC V Rámech). Úplně chápu slova paní Svobodové v článku, která se žádostmi o klíč na WC cítí být ponížena. Dokážu se vžít do situace seniora, který již není díky různým zdravotním komplikacím úplně fit (a nemusí jít pouze o seniora) a stydí se, že má někoho obtěžovat nebo se stydí svěřovat s tím, že nutně potřebuje vykonat potřebu. Musíme počítat s tím, že nejsme všichni stejní, sami bychom se měli snažit o pochopení a nesoudit jenom podle sebe, podle své odvahy či podle svých možností. A nakonec – stydlivosti fandím. Važme si toho, že se ještě dokážeme alespoň za něco stydět.

Jana Hylišová