Na jednu stranu: klobouk dolů! Jistě jde o parádní a prestižní policejní disciplínu, kterou s bravurou, jež si tato „hra" s bíločernou hůlkou, navíc plná zajímavých a ladných figur žádá, zvládne jen někdo. Kromě toho musí jistě každý dobrý regulovčík řádně, pravidelně a dlouhodobě trénovat. Na stranu druhou je ale nutné přiznat, že jde o disciplínu (hledám ta správná slova), no, řekněme „akademicky mrtvou". A to především z pohledu jejího praktického využití.

Kdybych se totiž zeptal někoho z řidičů, kteří letos v létě prostáli na zahlcených dopravních tepnách a křižovatkách Vysočiny dlouhé desítky minut, jestli viděli regulovčíka, vysmáli by se mi – to v tom lepším případě. Já osobně jsem je v akci zaznamenal pouze jednou. Do nejfrekventovanější havlíčkobrodské křižovatky vstoupili dva místní dopraváci v době, kdy tam z důvodu plánované odstávky elektrické energie, na dobu dvou nebo tří hodin, zhasla světla semaforů. Jinak ne. A že bylo v létě v Havlíčkově Brodě co regulovat!

Je mi jasné, že není možné, aby na každé křižovatce stál regulovčík. Je mi jasné také to, že stát půl hodiny či hodinu v prostředí plném exhalací, navíc mezi vozidly, jejichž řidiči mnohdy nepatří k nejohleduplnějším, není žádný med. Ovšem dopravní policista přece není žádná křehká květinka.

V závěru si dovolím ještě malou poznámku. O tom, že mnohé křižovatky v kraji letos v létě ovládnou dělníci a silniční stroje, se přece dopředu vědělo. Museli to vědět i dopravní policisté. Nechci jim příliš sahat do svědomí, ale příliš empatie v této souvislosti a zejména ve vztahu k řidičům neprojevili. Kdyby se na silnicích, třeba jen v době těch nejprudších dopravních špiček, objevili, byli by rozhodně více než vítáni. Ovšem vítat neměli řidiči koho. Bohužel. A nad řádky o úspěchu regulovčíka z Vysočiny se teď mohou jen trpně pousmát.