„Vzhledem k tradici křesťanského pohřebního ritu, kdy byla snaha být pohřben co nejblíže oltáři, potažmo kostela, byla očekávána při východní stěně kostela, kde probíhala první fáze výkopu, vysoká koncentrace pohřbů,“ vysvětlil Pavel Macků, archeolog Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Telči.  Podle jeho zprávy o výsledcích výzkumu bylo při této straně kostela zachyceno celkem pětadvacet více či méně zachovaných kostrových hrobů.

Dochované rakve

Hroby zachovávaly křesťanskou pohřební tradici, kdy těla ležela v natažené poloze na zádech v západo-východním směru, občas s malou odchylkou.

Skelety měly ruce podél těla, složeny do klína či „založené“ na břiše. Ze zásypu byly získány zlomky keramiky datovatelné mezi 13. až 18. stoletím, fragmenty prejz (keramické střešní krytiny kostela – pozn. aut.), množství železných hřebů z již rozpadlých rakví. Některé barokní pohřby obsahovaly i části růženců či medailonů se svatými patrony. Z 16. až 18. století také pochází dvě dochované dřevěné rakve. V jedné z nich se dochovalo látkové vyložení sytě zelené lahvové barvy, jejíž vzorky byly odebrány pro pozdější analýzu.

„Vzhledem k osmisetleté tradici pohřbívání v jednom místě, byla půda při kostele takřka až k podloží několikanásobně přeskupená. Od povrchu tak byly prakticky všude zachycovány ojedinělé či větší shluky kostí a lebek. Větší celky byly dokumentovány a jejich prozatímní počet činí  třináct, jde o takzvané sekundární hroby,“ pokračoval Macků. Ten dodal, že největší takový celek byl zachycen při jihovýchodním nároží kostela, kde bylo objeveno takřka dvacet lebek a několik desítek dlouhých a dalších menších kostí.

„Původní myšlenku, že se jedná o osárium – kostnici, výzkum nepotvrdil. Šlo tak nejspíše o v různých dobách narušené hroby v husté koncentraci při sobě. Pod tímto shlukem kostí ležel jeden nenarušený hrob dospělého jedince a jeden hrob novorozeného dítěte, které tak muselo být, vzhledem k pohřbu při kostele, již pokřtěné,“ uvedl Macků.

 Nejstarší pohřeb pochází podle archeologa z doby první románské fáze kostela. Dva hroby je možné i přes chybějící doprovodné nálezy datovat před konec 13. století.

„Byly totiž narušeny výkopem pro dodnes stojící kostelní věž, stavěnou v tuto dobu. Zbytek objevených hrobů tvořily hroby barokní a časově neurčitelné. Většina kosterních pozůstatků pocházela z dospělých jedinců, ojediněle se objevily i kosti dětské či dospívajících. Všechny kosti byly vyzvednuty a po celkovém ukončení stavebních prací budou znovu uloženy do určeného místa při kostele,“ řekl Macků.

Kromě fotografické, kresebné a písemné dokumentace hrobů probíhala i dokumentace odkrytého zdiva kostela sv. Víta.
„Obnažené zdivo nám tak dobře dokumentuje a potvrzuje známý stavební vývoj základové části druhé fáze románského, gotického a barokního kostela,“ uzavřel  Macků s tím, že výsledky archeologického výzkumu budou postupně publikovány v odborných periodikách.

Kostel sv. Víta
Kostel sv. Víta svou dosud známou historií sahá až k počátku 12. století. Nejstarší dochovaná písemná zmínka pochází z 26. července 1219, kdy byla ves s kostelem a přilehlým újezdem darována vyšehradské kapitule.

Marie Jirková, Jaromír Kulhánek