Manželka významného českého básníka a grafika Bohuslava Reynka zemřela 21. ledna 1964 v Petrkově ve věku 74 let, o čtyři dny později byla pohřbena do rodinné hrobky Reynků ve Svatém Kříži.  Dnem její smrti bylo úterý, shodou kalendáře je úterkem po padesáti letech také dnešek.

Čtyřiatřicetiletý petrkovský rodák Reynek si o tři roky starší Suzanne vzal v jejím rodném Grenoblu 13. března 1926. Deset let manželé střídavě žili půl roku ve Francii a půl roku v Petrkově. V roce 1928 se jim narodil syn Daniel a v roce 1929 syn Jiří, oba v La Tronch u Grenoble.

Na poslední předválečnou návštěvu své vlasti Suzanne Renaudová odjela bez manžela v roce 1937, ale k rodině do Petrkova se opět vrátila.

Na Mnichovskou dohodu, k níž svůj podpis zrádně připojila rovněž její rodná Francie, reagovala poémou Září 1938 („Vzpomínám na tu zem, k níž lnulas v naději, / milou a šlechetnou – ó mluvme tišeji! – / zla budiž zbavena, výčitky prospějí!").

Po okupaci Československa hitlerovským Německem napsala báseň 15. březen 1939 („co pochováváme pod sněhem? / hanbu, jež mocné světa kruší"). Na otázku – jaká byla Suzanne matkou? – v knize Kdo chodí tmami (vyšla předloni v Nakladatelství Petrkov), odpověděl Daniel Reynek: „Úzkostlivá – já to mám po ní, nežije se s tím snadno. Užíralo ji to… Už to, že zůstala věrná rodině, ačkoli tady strádala, že kvůli dětem neodešla!". Jiří Reynek dodal: „Kvůli velkým dětem, hodně velkým dětem…"

Ivo Havlík