Lidé pod hranicí chudoby a bezdomovci, to nám zřejmě v době „ošklivého" socialismu strašně chybělo. Ale už je to tady, už jsme světoví, už konečně máme svoje vlastní chudáky i bezdomovce, jen si s tím fenoménem neumíme poradit.

Při slově bezdomovec se většině lidí vybaví umolousaný odpudivý chlapík, který obtěžuje na ulici, páchne a žebrá peníze na víno z „krabicáku." Domov nemá, protože nebyl dostatečně kapitalisticky aktivní, či svůj domov propil či prohrál v automatech. Samozřejmě mezi bezdomovci je mnoho takových.

Jenže v poslední době se podle odborníků v řadách lidí bez domova stále častěji objevují ti „slušní", kteří přišli o střechu nad hlavou podvodem, ale nedovedou se účinně bránit. Lidé postižení krutým rozvodem, neoprávněnou exekucí, děti z dětských domovů, lidé s duševní chorobou, kterých se rodina zřekla a co hůř, řady bezdomovců už plní i lidé s vysokoškolským titulem. Představa typu, mně se to stát nemůže, je mylná. Stát se bezdomovcem v této „banánové" republice není žádné umění. Stačí, když bydlíte v nájemním bytě, je vám přes padesát, ztratíte práci, vážně onemocníte, a pokud navíc nepatříte do nějaké společensky privilegované vrstvy, jste na ulici „natošup".

Na solidaritu příbuzných už spoléhat nelze, naše společnost vsadila na totální sobectví, rodiny se rozpadají a každý kope sám za sebe.
Ovšem je otázka, jak tato konference bude vypadat, co vyřeší a především, zda na ni budou pozváni i ti, o kterých se jedná, to jest bezdomovci, žijící na okraji společnosti, bez střechy i bez zákona. Na konferenci by mohli s odborníky pohovořit na téma, co je na ulici dostalo a jak by jim společnost mohla pomoci. Pokud organizátoři konference zapomenou zástupce bezdomovců pozvat, ztratí konference zřejmě svůj smysl a zvrhne se pouze jen v další prázdnou debatu ve stylu o nich bez nich, kde sytí budou mluvit o hladových, dobře zajištění o nemajetných a z konference se stane jen další zbytečné mlácení prázdné slámy.