V krásném slunečném nedělním odpoledni na hrázi rybníka a po krajích cest totiž parkují desítky aut, ale i cyklistů je tu vidět nepočítaně.

„Zkus přeparkovat tamhle o kus dál, tady je moc málo místa," naviguje raději žena s batoletem v ruce svého manžela, který se už dlouho snaží usadit vůz natěsno mezi dva další automobily.

Davy lidí sem přilákala nejrozsáhlejší populace bledule jarní (latinsky Leucojum vernum) na Vysočině. A když mluvíme o davech, není toto slovo v žádném případě nadnesené. Během uplynulého víkendu totiž Národní přírodní rezervaci Ransko, jež byla založena v roce 1997 k zachování jedinečného ekosystému, navštívily možná až tisíce lidí. Ale to je pochopitelně jen odhad, přesný počet se prostě zjistit nijak nedá.

Od hráze rybníka je to do lesa jen pár kroků a za otevřenou závorou i ve stínu stromů vede zpevněná lesní cesta, která vás po několika stovkách metrů dovede k polím, kde mezi kmeny jasně svítí bílé bledulové květy, které na několik dní vyraší ze země za sluncem. A i když bílé hlavičky, které na světlo vyrážejí z podzemních cibulí, ještě zřejmě nevykvetly všechny úplně naplno, jde i tak o překrásnou podívanou. A takové přírodní představení prostě táhne.

Na bledule až z Brna

„Je to vážně nádhera. Jeli jsme na Vysočinu k příbuzným, a tak jsme se rozhodli se sem podívat. Slyšeli jsme o této rezervaci hodně," říká sympatický pár z Brna, který si s dvěma fotoaparáty v rukou fotí unikátní přírodní bohatství. Jak je tedy vidno, na výlet do přírody nevyrazili jen místní obyvatelé z okolních měst a vsí, ale i lidé ze vzdálenějších koutů republiky.

Tak jako se dříve chodilo korzovat do parků a na hlavní třídy měst, v nedělním teplém odpoledni posloužila k tomuto účelu cesta, která vedví protíná právě bledulová pole. Lidé všech věkových kategorií se tu procházejí, diskutují, fotografují. Projede tudy i spousta cyklistů, kteří se musí vyhýbat i kočárkům a mnoha domácím mazlíčkům na vodítku.

Ale zdá se, že se tu návštěvníci chovají k přírodě s úctou. Povětšinou svoji chůzi směřují po vyšlapaných cestičkách a i když by k tomu okolnosti možná sváděly, natrhanou bílou kytičku v ruce snad vůbec nikdo nenese.

Taková podívaná prostě stojí za to. Pospěšte, máte na ni ještě několik dní.