V raném novověku jeho vody praly vytěžené stříbro a železnou rudu, později mlýny mlely mouku a cihelna na břehu pálila cihly. Nic z toho již nezůstalo. Ale potok významně obohacuje Sázavu, vodu nasává z plochy 72,9 kilometru čtverečních, na své cestě s sebou přibírá tři potoky: Jitkovský, Modlíkovský a Bělou, a do Sázavy dodává průměrně půl kubíku vody za sekundu. Jeho pramen lze najít dva kilometry severovýchodně nad Peršíkovem. Protéká pod Havlíčkovou Borovou, zdraví tvrz v Železných Horkách, kličkuje mezi Macourovem a Žižkovým Polem a ve Stříbrných Horách ústí do Sázavy. V celkové délce toku 14 a půl kilometru bystřina „spadne" dolů o 213 metrů.

Jarní vodácké tamtamy sdělují, že po tání bývá dostatek vody i na splutí přibližně pět kilometrů dlouhého úseku, počínaje od silničního mostu číslo 351 v Macourově do Stříbrných Hor. Spád je sedm promile, vodácká obtížnost WWI.

„Na internetových stránkách povodí i Českého hydrometeorologického ústavu postupně přibývají online vodočty. Vodáci si tak mohou užívat komfortu znalosti vodního stavu ještě před tím, než se k vodě vypraví. Nové on-line vodočty se objevují i u malých potoků, a tak se nabízejí stále nové a nové příležitosti. Jednou z nich je Borovský potok. Tenhle potok opravdu v kilometrážích nenajdete, přesto je překvapivě dobře sjízdný. Má to ale podmínky, které když jsou splněny, zaručují mimořádný a velmi řídce uskutečnitelný zážitek. No, jak říkám, je to příležitost pro trpělivé potokáře," píše na vodáckém webu www.raft.cz, Jiří Škaloud.

Koryto se zběsile kroutí

Vodák s přezdívkou Šakal dodává: „Pokud vodočet ve Stříbrných Horách hlásí tři a půl kubíku, je téměř jistota, že takhle malý potok bude vrchovatý až po okraj, a tedy sjízdný. A je-li k tomu i předjaří, znamená to, že voda bude čistá a koryto nebude tolik zarostlé a plné komárů. Potok nám tak ukázal laskavou tvář předjarního veselí."

Borec rozhodně doporučuje dobrou helmu a vestu kvůli shýbačkám pod větvemi, neboť „koryto se zběsile kroutí, ve vymletých meandrech se tvoří vodní boule a silné vracáky". Jezy vodáci potkají pouze dva, oba sjízdné, u Zádušního a Spáleného mlýna. „Celý úsek se dá stihnout za hodinu a něco. Borovský potok se jistě nestane příliš populárním, ale pro milovníky předjarní přírody a opuštěných údolí je jako stvořený. Trochu připomíná údolí Sázavky pod Leštinou," uvádí Šakal.

Vodácký kolega, který se podepsal jako Vladimír z Brna, reagoval: „Dík za cenné info. Doposud jsem nevěděl, že něco takového existuje, a kupodivu od nás v dojezdné vzdálenosti. Dle tvých informací bych to srovnal s Bystřicí (Pernštejnskou), úplně jsem ji měl při čtení před očima. Myslím, že Borovský potok zařadíme do jarního repertoáru."

Ivo Havlík