Bylo snad 28. října 1918 bylo na náměstí v tehdejším Německém Brodě víc lidí, než se jich sešlo v neděli odpoledne o sto let později pod havlíčkobrodskou radnicí? Dnes je to těžké, když oslavy české státnosti musí konkurovat televiznímu programu, internetu a touze zůstat v teple, když za okny je tak ošklivě. Ale i přes nepřízeň počasí bylo Havlíčkovo náměstí v neděli odpoledne plné. „Tak jak začíná česká hymna,“ zkouší před začátkem historické rekonstrukce dobových událostí jeden z diváků, mladý tatínek, synka v modrém kulíšku a teplé bundičce. Synáček se usmívá, ale neví. „No přede, kde domov můj,“ pomáhá mu tatínek.

S úderem druhé hodin odpolední historická rekonstrukce začíná. Pěvecký sbor Jasoň zazpívá několik národních písniček. Ale kdo to sem běží na rynek, či spíš na čistě moderní podium? Dokonce sám profesor František Petr, brodský historik a kronikář převtělený do ředitele muzea Michala Kampa. „Slyšeli jsme to, co se v Praze děje? Aby ne, to jsou novinky!“
Kdo je ten pán na balkoně radnice? No přece starosta Eduard Šubrt (alias Jan Tecl), významný místní politik, který má ty nejčerstvější zprávy přímo z Prahy. Právě mu je přinesl pošmistr až do budovy radnice. „Vyhlašujeme republiku Československou, rabování a výtržnosti se zapovídají. Kdo poruší nařízení, bude přísně potrestán,“ hřímá z balkonu starosta.

Ale poručte bujaré socialistické mládeži. Po obecné veselici a strhávání praporů habsburského mocnářství vychází z Horní ulice průvod a na vozíčku veze hlavu císaře. Urazili ji ze sochy stojící u barákové kolonie válečných sirotků „Podle dobových záznamů se takový studentský průvod opravdu uskutečnil 29. října 1918, plastiku pak lidé svrhli do Sázavy. Busta císaře byla původně umístěna v takzvané barákové kolonii, což je přibližně místo dnešní psychiatrické léčebny,“ vysvětluje Michal Kamp.

Konec poroby! Už ho vezou! Ano už ho vezou, pana císaře, směrem k Sázavě. Minimálně stohlavý průvod z náměstí v dobovém oblečení zapůjčeném z muzea i moderním „civilu“ přechází silnici k pobavení projíždějících řidičů.

„To je hlína, já si vás dám na Fejsbůůůk,“ pokřikují na průvod notně veselí mládenci z okýnka otlučeného auta. U Sázavy se průvod zastaví a přihlížející davy z mostu čekají, poletí mocnářova hlava do řeky nebo ne? Nepoletí. Jako zázrakem se ale busta mění v kus pořádného dortu.

Jak opravdu vypadaly památné události v tehdejším Německém Brodě, popisuje historik a ředitel muzea Michal Kamp. „Situace v Německém Brodě se příliš nelišila od dění v jiných malých městech. Z Prahy přišla zpráva o samostatnosti, lidé se sešli, vyslechli si ji a začali slavit,“ říká Michal Kap a s tím, že někteří lidé začali mít pocit, že, že se nyní může úplně všechno. Ale rabování a ničení se podařilo 28. 10. zabránit. V jiných městech to prý bylo horší.