Všichni si zaplatili fyzicky náročnou cestu k břehu Dněpru, aby na vlastní oči poznali, jak krvavě bylo osvobozeno hlavní město Ukrajiny.  Ve středu od jednoho z rozhodujících mezníků druhé světové války uplynulo 70 let. Jak známo, do bojů 6. listopadu 1943 pod velením rodáka z Vysočiny, Ludvíka Svobody, úspěšně zasáhla i 1. československá samostatná brigáda.

„Na Ukrajině jsme letos byli už podruhé. V předjaří jsme absolvovali pochod v Sokolově, které rovněž osvobodili čeští a slovenští vojáci. Už tehdy to byl velký zážitek, ale čeho jsme byli svědky u Dněpru, to se slovy nedá popsat. Žádná fantazie nestačí na představu strhující válečné scenérie. Zaléhalo pří ní v uších a tuhla krev v žilách, tohle si budeme pamatovat napořád," řekli Deníku Josef a Jiří Nevolovi z Havlíčkovy Borové. Bratři se jako jediní z Havlíčkobrodska do Kyjeva na své náklady vypravili.

Komparsisté zpívali u heligonky

Josef Nevole, který je operačním důstojníkem Hasičského záchranného sboru Kraje Vysočina a dobrovolným hasičem ve své domovské obci, se bravurní hrou na heligonku staral o dobrou náladu, dřevorubec Jiří Nevole do Kyjeva cestoval jako příslušník aktivních záloh Armády ČR a když autobus zapadl do jámy, jako první se ujal jeho vyhrabání.  Bratry potěšilo setkání s potomky hrdinů bitvy, mimo jiné s dcerou Ludvíka Svobody, Zoe Klusákovou, nebo zpěvákem Richardem Tesaříkem, jehož otec shodného křestního jména byl Stalinovým rozkazem jmenován Hrdinou Sovětského svazu. Radim Chrást z Podolí na Žďársku, který početnou výpravu lidí za poznáním 70 let staré válečné historie v roli předsedy Československé obce legionářské plukovníka J. Švece – Horácko vzorně zorganizoval, Deníku sdělil, že podle odhadu ukrajinské strany rekonstrukci bitvy přihlíželo 80 až 100 tisíc diváků.  Autobusy tam a zpět ujely téměř tři tisíce kilometrů, když cesta do Kyjeva vedla ještě přes Bílou Cerekev, kterou v první i druhé světové válce rovněž osvobodili čeští vojáci.

Ivo Havlík