Často věříme informacím, že ten či onen sklep je pozůstatkem strategické únikové cesty směřující  z náměstí až někam daleko za hradby…
Také o chodbách a sklepích v centru Havlíčkova Brodu se podobné báje vedou. Snad všichni Broďáci slyšeli (a mnozí jsou o tom přesvědčení stále), že Brod je propojen  bájnou chodbou s lipnickým hradem, popřípadě, že celé centrum je protkáno labyrintem chodeb o patrech v mnoha úrovních.

Pravda však má poněkud střízlivější konturu. Tajnou chodbu spojující Brod s Lipnicí můžeme (bohužel ku škodě věci samé) téměř s jistotou vyloučit, anebo alespoň konstatovat, že dosud nebyly zjištěny žádné indicie potvrzující tuto úvahu.
Lze usuzovat, že v období středověku či později by budování  takovéto náročné stavby nemělo valného efektu ani smyslu.

Chodby a sklepy, které se zejména pod náměstím a pod navazujícími komunikacemi dochovaly, však na druhou stranu zajímavé jsou, a to zejména z hlediska  autentického dokladu nejstarší stavební činnosti ve městě.
Rozsah brodských podzemních tras sice nedosahuje parametrů některých českých  měst, jako například Kutné Hory, Jihlavy nebo Slavonic, ale i tak buďme rádi, že Havlíčkův Brod svoje podzemí má.

Bohužel, zároveň musíme přiznat, že část chodeb byla v rámci provedené sanace koncem šedesátých let dvacátého století staticky zajištěna vnitřní železobetonovou krustou, širokou přibližně  200 milimetrů, která výraznou  měrou zmenšila průchozí prostor chodeb.

Vlastní chodby byly ve středověkém Brodě pod příslušným domem budovány převážně ruční ražbou v rostlém terénu a následně mnohdy směřovaly mimo půdorys domu. Strop chodeb je poměrně hluboko pod současným terénem (4 – 5 metrů není výjimkou), přičemž velmi často docházelo k propojení jednotlivých chodeb.  Na mnoha místech stabilní a soudržné horniny jsou dodnes patrné stopy po zásecích takzvaných želízek –  hornických sekáčků.

Kapsy zvané lochy

Na Havlíčkově náměstí byly chodby z původních sklepních prostor, jenž sloužily většinou jako sklady pro uchovávání zboží a zejména potravin, směrovány převážně do náměstí. Chodby často měnily svůj směr a po stranách byly rozšiřovány o kapsy, jímž se říká lochy. Ty sloužily jako další úložný prostor (rčení, že někoho strčíme „do lochu", souvisí jistě  s provizorním zajištěním někoho a následném nedobrovolném umístěním do takovéhoto prostoru, odkud se nedá snadno  dostat).

Ukázkový fragment sklepního labyrintu, který bude veřejnosti při některé možné příležitosti představen, je například podzemní spojka mezi Starou a Novou radnicí.

Generální a odborný  průzkum havlíčkobrodského podzemí však dosud odpovídajícím způsobem proveden nebyl, a tak lze předpokládat, že na nás ještě mnohá překvapení čekají. Ostatně nedávno objevené sklepní prostory s neznámou chodbou pod budovou školky v Příčné ulici (2007), či sklepy v ulici Nádražní (2007) či Svatovojtěšské (2010) jsou toho jasným dokladem.

Autor: Libor Honzárek