Dan studuje už v pátém ročníku v Praze na Karlově univerzitě fakultu tělesné výchovy a sportu, kam patří i trochu zvláštní obor s názvem ochrana obyvatelstva.

„Až dokončím školu, mohu si vybrat. Bude ze mě učitel tělocviku nebo spíš profesionální hasič záchranář,“ upřesňuje student. Úplně rozhodnutý zatím není.

O tom, jak řešit mimořádné události se zatím učil jen ve škole. Jak ale zdůrazňuje, teorie z posluchárny a životní praxe jsou od sebe na hony daleko. „Nejhorší je způsob komunikace. Ve škole jsme se v oboru ochrana obyvatelstva učili, že v kritické době mají lidé dostávat jasné informace od jednoho vůdce. U nás se ani odborníci neshodnou. Každý říká něco jiného. Jeden uklidňuje, druhý straší. Politici křičí jeden přes druhého. Mění rozhodnutí ze dne na den. Výsledkem je chaos a zmatení lidé, co nevěří už ničemu,“ povzdechne si Dan.

Vysokoškolský student se v době pandemie koronaviru rozhodl stát chůvou malých dětí v základní škole Wolkerova. Ta zůstala otevřená v Brodě jako jediná. Chodí do ní hlavně děti zdravotníků, učitelů, hasičů a policistů.

„Já se přihlásil dobrovolně, když o takové možnosti pomoci začal mluvit náš profesor na fakultě. Beru to jako povinnost. Mám určitou praxi jako skautský vůdce. Ve škole jsem potkal skvělé lidi. Výborné učitele ze kterých si vezmu do budoucna příklad, jestli se rozhodnu, že chci učit,“ zdůrazňuje Dan.

Čas tráví s dětmi ve školní družině. Stará se jim o zábavu a celodenní program. Těm starším pomáhá s učením on-line. Jak zjistil, dětem se dlouhé covidové prázdniny vůbec nelíbí.

„Všímám si, jak jim chybí sociální kontakt. Těší se zpátky do školy na svoje kamarády. Chtějí zpátky k normálu a doma je to nebaví. I já se těším zpátky do skautu. A co je nejhorší, dětem utíká jim možnost vzdělávat se. On-li výuka u počítače školu nenahradí. Učení budou těžce dohánět,“ vysvětluje Dan, budoucí učitel nebo profesionální hasič. Jak dodává, pro něho se stala práce chůvy v družině a doba koronavirová cennou zkušeností.