O svatojánských tradicích a oslavách slunovratu dokáže poutavě vyprávět Věra Fejtová z Muzea Vysočiny v Havlíčkově Brodě, ve kterém je letos k vidění vůbec poprvé originální výstava na téma svatojánské noci, lidových zvyků a kouzelných bylin. Právě Věra Fejtová je její autorkou.

Svatojánská noc

Tajemství svatojánské noci souvisí podle Fejtové s lidovými zvyky a vírou lidí, že v době slunovratu se probouzejí magické síly země. V té době kvete kouzelné kapradí, které dovede najít cestu k pokladu. „Jeho kořenem vytírali sedláci žlaby dobytku, aby ho ochránili před zlými silami,“ říká Fejtová a uvádí další zajímavý zvyk. Svatojánské postýlky. „Byliny které tento den ženy a dívky ve svátečním oblečení natrhaly, rozložily doma na zem pod stůl a překryly je bílou látkou a položily na ně svaté obrázky uprostřed s Janem Křtitelem. Světec, který si na tom místě odpočine, nechá domácím drobný dárek a přivede do domu štěstí,“ dodává Věra Fejtová.

Svatojánské ohně

Asi nejznámějším zvykem jsou svatojánské ohně zakládané ideálně z devíti druhů dřeva. Ty se rozdělávají povětšinou na nejvyšším kopci blízkého okolí. Symbolicky plameny představují Slunce, které je v době letního slunovratu na vrcholu svých sil. Ohně se pro získání větší síly, ochrany a nové energie přeskakují, zapalují se košťata, kterými pak zúčastnění krouží nad hlavami. V některých zemích Evropy se z kopců pouštějí dolů hořící kola či sudy, symbolizující sluneční putování. Ohořelé kousky dřeva z hranice pak mají mít velký vliv na prosperitu hospodářství, úrodu a plodnost dobytka.

Svatojánské byliny

Podle Věry Fejtové by těch bylin mělo být devatero. „Které to jsou, se liší kraj od kraje, i podle nadmořské výšky,“ upozorňuje Věra Fejtová. U nás na Vysočině je to nejčastěji třezalka, dobromysl, kontryhel nebo mateřídouška. Bylinky získají o svatojánské noci neobvyklou sílu. Proto z nich naši předkové vařili čaje nebo je používali k léčení dobytka. Moderní výzkum bylin tuto starou moudrost potvrdil. V bylinách se kumulují účinné látky právě v tomto svatojánském období. Na kouzelné býlí se někde chodilo v noci před východem slunce, jinde až když zvony odbíjely poledne v den svatého Jana Křtitele. I dnes je možné podle receptů, které nabízí na výstavě havlíčkobrodské muzeum, připravit léky z kontryhele měsíčku, dobromyslu nebo vyrobit svatojánský olej z macerované třezalky.

Svatojánské čarování

Tajemné síly o sobě dávají vědět více, než obvykle, otevírá se brána mezi světy. Je možné snadněji vyvolat duchy zemřelých, země se otevírá, skály rozestupují, aby vydaly své poklady. O svatojánské noci se více než jindy provádějí nejrůznější rituály, jejichž původ sahá podle Věry Fejtové až do starověku. Věnečky z bylin se zavěšovaly na dveře domů i na chlévy. Bylinky se při sušení rozprostíraly po podlaze. Mělo to očistný charakter pro domácnost. Touto směsí krmené krávy pak měly dobře dojit. Věnce vyrobené z bylinek a ratolestí chránily domácnost i toho, kdo si dal kouzelné kvítí za klobouček či ho přidal do věnečku na hlavu.

Hovoří Věra Fejtová z havlíčkobrodského muzea | Video: Deník/Štěpánka Saadouni

Dívkám, které si je daly pod polštář, se měl ve snu zjevit ženich. Svatojánské bylinky měly zajistit plodnost, posvětit hojnost, udržet lásku. V předvečer svatojánské noci se lidé vypravovali k čistému prameni nebo studánce, která představovala vstup do jiného světa, světa přírodních bytostí a duchů. V pramenech, studánkách i v potůčcích žijí vodní víly a rusalky, jež jsou k lidem příznivé a štědré. K břehům vodních toků se proto přinášely dary (květiny, mince, korálky aj.) a naopak se odnášela zázračná a léčivá voda, která dokázala zahojit rány a zranění. Koupel ve studánce nebo v řece před východem slunce sloužila k očistě těla i ducha, odvrácení nemoci, omlazení a zkrášlení. Procházka ranní rosou přinášela sílu a svěžest.

Zdravé recepty do kuchyně

V době kolem svatého Jana roste celá řada bylin, které naši předkové běžně používali v kuchyni, ale my je už neznáme. Jak ukazuje výstava v brodském muzeu, polévku z jarních bylin, kam patří i cikorka, kerblík, řeřicha a jahodové listí vařila už Magdalena Dobromila Rettigová. Do kuchyně svatojánského období patřil i mladý česnek. Lidé si před zapálením ohňů dávali silnou česnečku, aby je zlí duchové minuli a čarodějnice neodtáhly. Z pečeného česneku a másla se dělala výborná svatojánská pomazánka, která se napěchovala do vykrojeného, čerstvě pečeného bochníku chleba a ten se potom krájel a mazal u ohně po celý magický večer.  Večer před svatým Janem se také připravovala slavnostní večeře, na níž nesměl chybět svatojánský bylinkový svítek.

Jak dodává Věra Fejtová z havlíčkobrodského muzea, některé lidové tradice a zvyky sice časem vymizely, ale nyní se opět vracejí, protože některé lidi striktně konzumní způsob života unavuje a obtěžuje. Lidová moudrost praví, že příroda se nám snaží ukázat, jaké poklady pro nás má. Kdo se jí otevře a svou duší jí odevzdá, ten se sám najde. Alespoň tak nějak to říkají staré knihy o bylinách. V havlíčkobrodském muzeu je nyní k vidění i slavný Mattioliho herbář nebo odborné knihy o bylinách z želivského kláštera.

K tradicím svatojánské noci se vrací i skanzen Michalův statek v Pohledi na Havlíčkobrodsku. „Naplánovali jsme na neděli 23. června noční pro hlídku selského statku v předvečer svátku svatého Jana Křtitele (křesťanská obdoba letního slunovratu, pozn. autora) v časech před zrušením poddanství v našich zemích s ukázkami výzdoby, obyčejů a dobového osvětlení,“ vzkazuje starosta Pohledi Jindřich Holub. V černé kuchyni pořadatelé napečou chléb. Po setmění se uprostřed dvora rozhoří svatojánský oheň, kdo má odvahu může ho zkusit přeskočit. Občerstvení je v přilehlé hospodě i ve dvoře. Dobová dudácká kapela Stražišťan z Pacova zahraje a zazpívá  pod kaštanem na dvoře statku. „Začátek je v devět hodin večer, předpokládaný konec  po půlnočním zvonění,“ dodává Holub.

Svatojánská noc

Evropský lidový svátek slavený v předvečer svátku křesťanského světce Jana Křtitele, který spadá na 24. června. Navazuje na předkřesťanské oslavy letního slunovratu, jako jsou slovanská kúpadla nebo anglosaská Litha. Velkou roli při tomto svátku měl především oheň, voda, nahota a zeleň. Typickým prvkem této noci jsou svatojánské ohně, pálené na kopcích. Symbolicky představují slunce, které je v době letního slunovratu na vrcholu sil. Tyto ohně se pro získání síly přeskakují, zapalují se v nich košťata, kterými se pak krouží, v některých částech Evropy se z kopců pouští hořící kola či sudy, symbolizující putující slunce.