Oba dva si prošli určitými zážitky, na základě kterých se jim změnil život. Začali více naslouchat svým, ale i cizím dětem, a snaží se jim ukázat, že sportovní kariéra není jenom o výsledcích, ale především o tom, poznat sám sebe a posléze i své okolí.

„Když mi bylo jednadvacet let, měl jsem pocit, že všechno vím, a to nejenom ohledně sportu, ale i výchovy dětí. Brzy jsem však narazil,“ vypráví Jirka. Michal má podobný názor: „Dnešní děti nejsou rozhodně v klidu. Snažím se o to, aby se cítily dobře tam, kde jsou. A to je i o tom, nepodléhat emocím, které právě cítím. Mám slovně zmasakrovat dítě jen proto, že já jsem v určité náladě?“ ptá se.

Zhruba čtyřicítka zájemců, která si přišla postřehy a názory fotbalistů vyslechnout, se živě do této debaty zapojila. Mluvilo se o tom, jak dítě vést ke sportu bez toho, aby cítilo na sobě velký tlak jak ze strany rodičů, tak trenérů. Všichni se shodli, že ve sportu ve většině případů nejde o to, jak se to dítě například na tréninku cítí, co právě prožívá, ale jen o pouhý dril a aby dosáhlo určitých výsledků.

„Jednou jsem přišel na setkání reprezentačního srazu, kde jsem měl na starosti brankáře. Přišlo asi šest kluků. Zeptal jsem se jich, co už umí a v čem jsou dobří. Nastalo obrovské ticho,“ vypráví Michal Kosmál. V tu chvíli si sám vzpomněl, když mu bylo 15, a nikdo se ho na nic neptal. Ten okamžik ticha proto velmi dobře chápal.

Jirka to cítí podobně. Sám ze začátku vnímal všechno jednostranně. „Kdysi jsem si myslel, že výchova je o tom, že já něco řeknu a ty budeš poslouchat. V další fázi jsem zjistil, že je to především o rovnováze. A to i v partnerství. Je pochopitelné, že partnerka má jiné představy o výchově, ale důležité je právě najít ten balanc. Ne to, kdo je lepší. Ale aby si dítě vážilo obou rodičů, respektovalo je a mělo je rádo.“

V kavárně zazněl i názor z řad publika, že právě toto mohlo být kořenem vzájemného nepochopení. „Já jsem si například uvědomil, že své rodiče vůbec neznám. Že jsme se začali poznávat až ve chvíli, kdy jsem z domu odešel. Vládla u nás těžká nerovnováha. Oni se mezi sebou nijak nebavili. Až když jsem se osamostatnil, začali jsme fungovat jako rodina,“ upřímně se vyznal jeden z návštěvníků.

Michal Kosmál posléze podotkl, že jej v určitém momentu překvapilo, když jeho dítě začalo mluvit o svých potřebách a o svých pocitech. „Svým dětem jsem se pak po několika letech omluvil za své neumění rodičovství. Přiznal jsem, že mnoho věcí bych už dneska udělal jinak. Byl to pro nás všechny dojímavý okamžik a velmi se tím prohloubil náš vztah. Výchova je podle mne hlavně o tom, abych se já naučil rozumět svým dětem,“ přiznal otevřeně.

Debata se točila ještě kolem dalších zásadních věcí. Pořadatelé Radek Křivský a Jan Kruntorád byli s celým večerem spokojení. „Splnilo to naše očekávání. Debata se rozvinula natolik, že jsme domů nakonec odcházeli kolem půl jedenácté večer,“ poznamenal Jan Kruntorád. V podobných mezigeneračních diskusích by parta chotěbořských sportovních nadšenců chtěla prostřednictvím besedRH, jak zní oficiální název této akce, pokračovat i do budoucna. „Další zajímavý program chystáme na 24. ledna, téma přednášky zatím nebudu prozrazovat. Zájem lidí nás přesvědčil, že o podobných věcech je nutné hovořit,“ dodal Radek Křivský.