Bývalý profesionální voják a agent tajné služby dvaapadesátiletý Ota Z. z Havlíčkova Brodu dostal v pondělí u soudu v Pardubicích dvanáct let za vraždu o tři roky mladší manželky Jitky. K činu se přiznal, ale odmítl, že by ho dopředu plánoval. Rozsudek zatím není pravomocný. Obžalovaný i státní zástupce ještě zváží odvolání.

Motivem, činu byl podle soudu afekt během noční hádky. Ota Z. neudržel nervy na uzdě loni z 27. na 28. července v ložnici rodinného domu v Havlíčkově Brodě. „Obžalovaný nejprve oběť zalehl a vahou celého těla ji přitiskl k posteli, aby se nemohla hýbat a rukama ji rdousil dokud nezemřela. Příčinou smrti bylo udušení,“ konstatoval z obžaloby státní zástupce Milan Vacek

Nahou a bez známek života ji naložil do kufru auta a vezl na místo, kde se chtěl těla zbavit. „Bylo to tam ale nepřístupné a nešlo to zrealizovat, cestou zpátky jsem zahlédl vodní hladinu a zajel tam,“ pokračoval obžalovaný. Těla se zbavil, když ho hodil do vody. Cestou zpátky vyhodil do sídlištního kontejneru také zabitého psa a oblečení oběti.

„S tělem dojel až na hráz rybníku Malé Peklo vzdáleného asi patnáct kilometrů od Brodu. Tělo vyložil a přivázal ho stahovacím popruhem ke kompresoru, aby ho zatížil proti vyplavání. Když tělo shodil do vody, vrátil se domů,“ uvedl žalobce Vacek.

Odpoledne 28. července Ota Z. oznámil na policii v Havlíčkově Brodě, že se jeho manželka ztratila, když se nevrátila z procházky se psem. O několik dní později ale bylo tělo ženy nalezeno náhodnými svědky. Tělo mrtvé ženy vyplavalo na hladinu, kde ho našel kolemjdoucí cestou na výlet s rodinou.

U rybníka zastavili, aby přebalili malou dceru a vyvenčili psa. „Viděl jsem, že ve vodě pod keřem něco je, zdálo se mi, že to je figurína. Zkoušel jsem to klackem přitáhnout. Najednou jsem tělo pootočil, viděl jsem ženské prso a ruku s prsteny,“ vzpomínal nálezce.

Pod tíhou důkazů se nakonec Ota Z. k činu přiznal. Doznání pak zopakoval i před soudem v Pardubicích.

„To, co se stalo jsem neplánoval. V soudný den se mi zatemnil mozek. Chytil jsem ji pod krkem. Chtěl jsem, aby byla zticha. Pak už si nic nepamatuju,“ popsal soudu Ota Z.

Podle něj bylo jejich společné asi dvacetileté soužití jinak šťastné. Když ale děti odrostly, zjistil, že che žít jinak.

„Našel jsem si milenku. Když se to provalilo, tak jsem za tím udělal tlustou čáru a s manželkou se dohodli, že budeme spolu,“ vysvětloval Ota Z. Jenže to neklapalo. Manželka, která byla navíc ve vztahu výrazně dominantní, se nedokázal s jeho nevěrou smířit a při každé příležitosti mu to vmetla do tváře. Podle Oty Z. se to stalo i v osudnou noc, kdy se s manželkou údajně hádali několik hodin a ten tlak už nevydržel. Podle psycholožky byla mimo jiné motivem činu nahromaděná frustrace z toho, že chtěl žít jiný život než ten s manželkou, ale současně nechtěl vztah ukončit kvůli dětem. Syn se měl ženit a dcera ještě studuje. Od rodiny měl v plánu odejít až se děti úplně osamostatní.

Roli mohlo sehrát i to, že v případě s rozchodu se ženou by mohl přijít o větší část majetku. „Pro rodinu byl ochotný udělat cokoli, manželku chtěl zajistit finančně, chtěl jí nechat majetek. Ona mu nedala prostor a šanci, aby si splnil své sny. Pro všechny to byl šok, nikdo tomu nevěřil,“ svěřila se kriminalistům mužova milenka.

Kromě domu v Zahradnického ulici měli chatu, kterou pronajímali a dluhopisy v řádu několik set tisíc korun. Ota Z. byl obžalován z toho, že vraždu manželky dopředu plánoval, protože se tím chtěl uvolnit pro vztah s milenkou. Jenže Ota Z. to popřel a podle soudu na to neexistuje žádný přímý důkaz.

„Tvrzení znalkyň, že u tak inteligentního a racionálního člověka jakým je obžalovaný, je nepravděpodobné jednání v afektu, nesdílíme,“ konstatoval soudce Jan Šlosar. Soud pak přihlédl k dalším polehčujícím okolnostem – doznání, bezúhonnost a lítost.

U soudu promluvily i děti obžalovaného. Podle nich byl otec spíše takový kutil mírnější povahy. Naopak matka byla „generálka“, která během hádky dokázala pálit ostrými.

Pozoruhodné bylo i vystoupení otce oběti, který před soudem sebevědomě prohlásil, že svému zeti vraždu dcery odpustil hned, jak se to dozvěděl.

„Odpuštění,“ to byla moje první slova a pokračoval: „…je to hodný člověk, který nám všem moc chybí. Kdyby bylo nejhůř a neměl potom kam jít, tak bych ho vzal i k sobě.“

V případě, že se obžalovaný či státní zástupce rozhodnou podat odvolání, bude kauzu ještě muset řešit Vrchní soud v Praze.