Děti si vyzkoušely házení míčků pejskovi, krmily ho piškoty a prolézaly spolu s Bordie tunelem. Cílem této akce ale byla především osvěta. „Chci, aby zjistily, jak se s pejskem pracuje,“ řekla chovatelka Martina Kohoutová, která se canisterapii věnuje zhruba pět let.

Navíc si pro děti připravila i malé překvapení, a to doslova. Byla jím tříměsíční fenka Eliška, která sklidila velký úspěch nejen díky své velikosti, ale především roztomilosti. Chovatelka nevylučuje, že by i malá Ela mohla být do budoucna terapeutickým psem.

Canisterapie sklidila u dětí i učitelek velký úspěch. „Bylo to bezvadné. Děti mají strašně rády zvířata a je výborné, že tady s nimi přijdou do kontaktu. Většina z nich nějaké zvířátko doma má, ale jsou tady i některé, kterým ho rodiče pořídit nechtějí, tak si ho mohly pohladit alespoň tady ve školce,“ pověděla vedoucí učitelka Jiřina Vondráková.

Pejsek ve školce rozhodně nebyl naposledy. „Podobné akce opakujeme zhruba jednou za dva tři roky. Určitě canisterapii naplánujeme i v budoucnu,“ dodala Vondráková.

Martina Kohoutová kromě školek navštěvuje i další instituce. „Jezdíme i do léčeben dlouhodobě nemocných, psychiatrických léčeben, chráněných bydlení, domovů důchodců nebo třeba do speciálních škol a školek. V těchto případech si lidé díky pejskovi procvičí jemnou motoriku,“ popsala Kohoutová.

U starších lidí má návštěva terapeutického psa ještě jednu výhodu. „U seniorů je to především o zpestření toho jejich života. Navíc většina z nich přichází z vesnic, kde měli pejska nebo jiné zvíře, a v domově jim to chybí, protože je tam nemají. Osobně to naprosto chápu, protože bych bez psů být nemohla,“ svěřila se Kohoutová.