Články v Deníku i jiných médií o rekonstrukci tragické nehody na železničním přejezdu u Chotěboře mě pěkně naštvaly. Neudělali jste v nich žádnou technickou chybu, ale kloužete po povrchu celého problému. A co mě naštvalo? Cituji: „Drážní inspektoři vykonali unikátní ověřovací pokus, který měl dokázat, že přejezdové zabezpečovací zařízení bylo v činnosti – navodili podobnou situaci jaká byla při nehodě".

A nyní bych mohl dělat advokáta tomu svědkovi, aby byl brán vážně a možná sejmout z řidiče osobního auta cejch nepozorného a riskujícího. Tak tedy – nevytvořili situaci, aby se blížila té dramatické:

1 – při rekonstrukci to nebyla drezína, ale montážní vůz trolejářů, který je mnohem těžší, než kočárek pro lidi. Aby to inspektoři pojistili, tak táhli ještě 4-osý vagón s jeřábem. Nic těžšího zřejmě nenašli. Čili: namísto dvou os lehkého motoráčku pro lidi, tak najeli soupravou se šesti osami o mnohem vyšší hmotnosti. A to je totiž podstatné – aby byl dán impulz přejezdovému zabezpečovacímu zařízení, musí dojít k elektrickému propojení obou kolejnic – samozřejmě, že čím více soukolí a jejich vyšší hmotnosti, tak se  JISTOTA kontaktu zvyšuje.   O možných problémech s těmito lehkými motoráčky se ví již desítky let. Pamatuji, že existovala přikazovací tabulka pro tyto vozidla, kdy tato musí po určitou dobu použít brzdu na určenou intenzitu brzdění – to aby „očistil" kola pro vylepšení kontaktu s kolejnicí. Takto to bylo před dávnými lety u chráněného přejezdu v Bílku – na téže trati.

2 – zjišťovali dobu, která uplynula od jízdy předešlého vlaku? Ta totiž mohla být kriticky důležitá. Existuje totiž dokázaný jev, který se nazývá „živá voda"- ta vzniká při rychlé přeměně skupenství vody z pevného do kapalného. Takto vzniklá voda vytváří již do 10 minut na povrchu kovů dobře viditelnou vrstvičku rzi.  Počasí v tom čase, kdy se nehoda stala, bylo počasí pro „živou vodu"jak stvořené – určitě sněžilo a nemrzlo.
Po vyšetření i této nehody vznikne Poučný list. Páni novináři – již jste věnovali hodně snahy a píle, když jste pronikali do tohoto  technického problému. Ještě vydržte a chtějte tento Poučný list. Za vším, co jsem uvedl, si stojím a můžete to kdekoliv zveřejnit. Železnici miluji a i proto mám obavy, že se mnou nastíněný případ opravdu může opakovat, protože vybavovací schopnost u těchto motoráčků je určitě problém. Mohou inspektoři zcela vyloučit, že potřebný kontakt nepřišel pozdě, třeba až při brzdění motoráčku těsně před střetem s autem?

Ještě nakonec – mašinky, co takhle houkat i u přejezdů chráněných světly, ale bez závor!

Jiří Čáslavský, Havlíčkův Brod