Před šesti lety založila v Havlíčkově Brodě Aqua club Žabičky. Momentálně je na mateřské dovolené, ale její práce ji zaměstnává i nadále.

Jak vás napadlo založit si soukromou plaveckou školu pro malé děti?
Já jsem odmalička milovala vodu. V Mladé Boleslavi, odkud pocházím, jsem chodila do plaveckého oddílu, ale potom přišla škola, nejdřív střední, potom vysoká, takže jsem plavala už jen rekreačně. Na vysoké škole jsem se seznámila s manželem a přestěhovala se na Vysočinu do Mrzkovic (u Světlé nad Sázavou, pozn. aut). Když se mi narodila dcera, pídila jsem se po plaveckých kurzech. Bylo to v roce 2001, a to nebylo ještě plavání s malými dětmi na Vysočině tak rozšířené. Dozvěděla jsem se o jednom místě, kam jsem nás hned přihlásila, ale nebyla jsem tam příliš spokojená.

S čím jste nebyla spokojená?
Vadilo mi, že se může plavat jen jeden den v týdnu, ještě ke všemu o víkendu. Také zázemí toho bazénu se mi příliš nelíbilo. Byla nám zima. Navíc mi dceru hned na první hodině potopili pod vodu, začala z toho zvracet, takže to se mi tedy nelíbilo. Absolvovali jsme tehdy ještě asi tři hodiny a už jsme tam víckrát nešli. Tak mě tak napadlo, jestli by nebylo dobré zkusit vybudovat něco nového. Zjistila jsem si, že existují rekvalifikační kurzy na plavání kojenců, a tak jsem jeden absolvovala v Dobrušce.

V čem ten kurz spočívá?
Musíte mít minimálně středoškolské vzdělání. Absolvujete dvoufázové školení.  Předají Vám veškeré potřebné informace, skripta, DVD a nahlížíte tam při hodinách plavání a zjišťujete, jak vše-chno dělat v praxi. Potom vám předepíšou počet hodin, které vy musíte odplavat. To je vlastně výsledek praktických zkoušek spolu se závěrečnou prací, kterou vypracujete a obhajujete při teoretické části zkoušky, kterou tam skládáte.

A po složení zkoušek následovalo co?
Začátky nebyly vůbec jednoduché. Doslova jsem rozdávala maminkám na ulici letáčky. Maminky se mi tedy začaly ozývat, a tak jsem začala chodit plavat přímo k nim domů. Zde jsme vlastně v jejich soukromém prostředí napustili vanu, a učila jsem rodiče různé úchopy, bavili jsme se o psychomotorickém vývoji a o tom, jaký přínos vlastně plavání má. To bylo s miminky zhruba od dvou do šesti měsíců věku. Jenže maminky chtěly v plavání pokračovat dál i s dětmi od šesti měsíců a i staršími dětmi, tak jsme začali řešit prostory.

Ono asi nebude jednoduché si jen tak soukromě otevřít bazén, kde můžou plavat malá miminka…
Musíte dodržet docela přísná kritéria, která ukládá zákon. Nicméně jsme našli podnájem v rodinném domku v Havlíčkově Brodě, kde nám majitel domu umožnil umístit si venkovní bazén dovnitř do domu, no a tak jsme tenkrát začínali. Musím tedy říct, že s tím, abychom splnili podmínky a mohli bazén provozovat, mi moc pomohl hlavně můj manžel.

Co dělá váš manžel?
Pracuje jako projektant a je taky inženýr technik, takže to jsme tam tenkrát zúročili (úsměv).

Jak dlouho jste byli na tomhle místě?
Vydrželi jsme tam tři roky, jenže potom nám přestala stačit kapacita, takže jsme se museli stěhovat. Shodou okolností jsme sehnali téměř za rohem volné prostory, takže během letních prázdnin jsme to všechno zrealizovali.

A tady působíte dodnes?
Ano, už to budou téměř tři roky.

Takže plavete vy jako instruktorka a máte ještě někoho k ruce?
Já jsem momentálně na mateřské dovolené, takže plavu méně. Z největší části plave hlavně Radka Spilková, která už přišla jako zkušená instruktorka z pražského Studia Kytka. Potom využívám dost často i maminky na mateřské dovolené, které mají zájem o přivýdělek. Uzavřu s nimi dohodu, pošlu je na kurz do Dobrušky a u nás si už udělají potřebnou praxi. Často k nám také chodí i holky, které už mají praxi z veřejných bazénů třeba z Jihlavy nebo Žďáru nad Sázavou, kde dělají instruktorky dětem z mateřských školek.

Kolik hodin musí mít instruktorka odplaváno?
Měla by odplavat aspoň sto padesát hodin.

Proč je podle vás dobré, nebo vhodné plavání pro takhle malé děti? Někomu se to může jevit jen jako „módní" záležitost a zbytečná věc.
Ono právě používáte to slovo plavání. Není to tak, že tady učíme děti plavat prsový nebo znakový styl. My je tady učíme, aby se uměly ve vodě přirozeně pohybovat. U těch malých dětí je to hodně o polohách, aby si na vodu zvyk-ly, aby se vody nebály a naučily se správné zadržování dechu. Chceme v nich hlavně probudit hezký pocit z vody. O tom to plavání podle mě je. Aby k nám chodily i od nás odcházely s úsměvem. A taky hlavně, aby si uměly zachránit život.

Myslíte, že dítě, které projde kurzem plavání, je schopné se opravdu zachránit, pokud třeba nedopatřením spadne do vody?
Ano, mohu potvrdit, že dítě, které projde kurzem, je schopné si zachránit život. Vzpomínám na maminku, která mi vyprávěla, jak její malá dcera spadla v jihlavské zoo do vody ke kačenám. Po pár sekundách se z vody sama vynořila s úsměvem na rtu. Nepanikařila, prostě se v té vodě uměla pohybovat. To dítě přirozeně zareagovalo na to, co ho tady učíme v rámci hry. A to je to, co mě na téhle práci nejvíc těší. Že to opravdu má cenu.

Stalo se vám tady někdy, že byste museli nějaké dítě zachraňovat?
Ne, to se nám nestalo. Ale jednou došlo k situaci, že chlapeček jel na skluzavce a maminka se nějak pozapomněla a nevytáhla ho z vody ven. Nemohla se nějak v té chvíli zorientovat. Tak jsem skočila do vody a klučíka vytáhla. Tenkrát už jsem měla strach, protože byl pod vodou déle, než by musel vydržet. Vydržel. Dobře to dopadlo.

Jak vlastně vypadá samotná vyučovací hodina?
V kurzu, do kterého se rodič s dítětem přihlásí, absolvuje 12 lekcí. Každá z nich má nadstandardních 45 minut. Lekce je každý týden jedna a kurz trvá 3 měsíce. Hodina je vedena zkušenou instruktorkou s praxí. U malých dětí dbáme na správnou manipulaci rodiče s dítětem, na držení a posilování vlastního těla ve vodě a nácviku dýchání a poloh na zádech a bříšku a na dokonalé zvládnutí abecedy potápění. U starších pokročilých dětí dbáme na samostatný pohyb ve vodě nejprve s pomůckou, poté bez pomůcek, a to nad i pod vodou. Zařazujeme tak zvané opičí dráhy, kdy děti překonávají různé překážky sestavené z plaveckých pomůcek a učí se při nich skokům, pádům, udržování rovnováhy, orientaci a samostatnému pohybu ve vodě. Po 30 minutové výuce následuje 15 minut volného plavání za dozoru instruktorky. Poté odcházejí do šaten a pohrát si do aklimatizační místnosti, která je plná hraček.

Děti do skupin k sobě vybíráte podle věku?
Ano a každá věková kategorie je vedena podle výukového plánu, který je schopné zvládnout právě dítě toho daného věku. Děti jsou během výuky sledovány individuálně instruktorkou a podle jejich psychomotorického vývoje je jim výuka přizpůsobována.

Plavou u vás s miminky výhradně maminky, nebo se zapojují i tatínci?
Chodí plavat tatínci a dokonce i babičky. Babičky většinou začnou chodit, když se mamince narodí druhé dítě. Tatínci se většinou stydí, ale najdou se i takoví, kteří sem chodí pravidelně. Třeba v úterý odpoledne tady máme kurz, do kterého chodí s dětmi jen samí chlapi. A musím říct, že jsou mnohem odvážnější než maminky. To je v hodině tak veselo, že často nejsem ani slyšet. Teď vzpomínám na tatínka, který chodil se synem ještě do starých prostor a ten vždycky přišel a povídal: „No, to je tedy paráda, bazén v obýváku, no, to nemá nikdo" (smích). Takže je to s nimi fajn.

Máte nepříjemné zkušenosti s dětmi, musela jste někdy při hodině rázně zasáhnout?
Jednu mám. Většinou se snažím situaci vyřešit decentně, ale jednou to nešlo. Asi tříletá holčička dělala v hodině tak hrozné scény, že jsem ji opravdu musela vykázat z bazénu pryč. Ale stává se to teda opravdu výjimečně. Většinou se sem děti spíš těší a užívají si to tady. Samozřejmě mají horší a lepší dny, ale to je normální.

A s maminkami?
S těmi občas řešíme třeba vratné kurzovného. Stane se, že dítěti zjistí nějakou vážnou nemoc a potom kurz nemůže dokončit. Tak to se dá všechno vyřešit. Ale pokud vidím, že někdo něčeho zneužívá, tak to se mi nelíbí.

Hned vedle bazénu máte také hlídací centrum, využívají ho maminky hodně?
To vlastně vzniklo tak, že jsme umožnili hlídání rodičům, kteří přišli na plavání se dvěma dětmi a šli plavat jen s jedním. Tak druhé dítě si mohli dát pohlídat k nám. A postupem času ho začali využívat i rodiče, jejichž děti třeba neumístili nikam do školky, takže ty tu hlídáme celý den. Mají v rámci školkovného zaplacenou výuku angličtiny a jednou týdně plavání. Ale chodí k nám i maminky, které potřebují pohlídat dítě třeba jen hodinu či dvě jednou za čas, protože jdou třeba k lékaři.

Ještě se vrátím k plavání. Kdy je dítě vyzrálé natolik, že je opravdu schopné samostatně plavat?
Samozřejmě záleží na jejich mentální a fyzické vyzrálosti. Je to individuální. Jsou ale takové, které k nám chodí opravdu od mala, a ty jsou schopné ve čtyřech letech plavat samostatně. Je důležité, aby uměly skloubit dýchání s pohybem rukou a nohou. To je na tom nejdůležitější a o to nám tady jde. Ale řekla bych, že ta hranice je tak předškolní věk.

Chodí k vám plavat i školky?
Letos jsem to zkusila poprvé. Jezdí k nám v pátek dopoledne školka z Malčína. Je to menší školka, za což jsem radši. Ideální je tak deset až patnáct dětí. Děti podle toho, co dokážou, rozdělíme do skupin a plavou s nimi vždycky dvě instruktorky. Mají tady vyhrazené celé dopoledne. Je to zatím zkušební králík, tak uvidíme do budoucna. Malčíňáci se ale osvědčili a děti i paní učitelky byly nadšené, tak mám velkou radost.

Co děti s atopickým ekzémem a alergiemi? Je pro ně plavání vhodné?
U každého je to jiné. Někomu vadí jarní kurz, kvůli alergiím. Druhému zase zimní, kvůli ekzémům. Je dobré opravdu pozorovat potřeby dítěte a podle nich se zařídit. Ale problém to určitě není. Důležité je, aby ekzém samozřejmě nebyl infekční. Děti s atopickým ekzémem k nám plavat chodí. Je dobré je po plavání hodně promazávat. Pokud to dítěti ale nevyhovuje, tak to určitě nemá cenu.

Chodí k vám rodiče s dětmi výhradně z Havlíčkova Brodu?
Valná většina je z Brodu a okolí, ale jezdí k nám maminky i z Golčova Jeníkova, Pelhřimova, Ždírce nad Doubravou, Humpolce a Kutné Hory. Je fakt, že tady máme jednu maminku, která do Brodu jezdí z Prahy k rodičům na víkendy. Dost často si u nás pronajmou bazén jen na soukromé rodinné plavání a s tím jsou spokojení.

Vy bazén pronajímáte i soukromě?
O víkendu ano. Je tedy potřeba si to samozřejmě předem domluvit. Na dvě hodiny máte bazén jen sami pro sebe. Tohle plavání je bez instruktorky, na recepci je vám k dispozici pouze recepční. Někteří to dokonce využívají i na oslavu narozenin svých dětí. Zaplavou si s celou rodinou, v herničce si můžou rozkrojit dort.

Využívají tuhle službu rodiče hodně?
Hlavně přes zimu, ale není to zase tak časté. Klidně by mohli i víc (úsměv).

Co vy a volný čas?
Tak ten věnuji rodině a hlavně svým dětem, které jsou pro mě vším na světě. Rádi chodíme na společné vycházky do přírody. Ráda také cestuji a až děti odrostou, chtěla bych navštívit místa, která jsou pro mě zatím jen snem.

A co plánujete do budoucna? Otevřete ještě další bazén?
Já nechávám budoucnost otevřenou, protože nikdy nevíte, co vám život přinese. Jsem moc ráda, že právě v Havlíčkově Brodě mohu dětem umožnit, aby si s rodiči hezky užívaly plavání. Aby se naučily důležitým plaveckým dovednostem a hlavně jedné z nejdůležitějších, a to je záchrana vlastního života. Provoz bazénu a veškerého zázemí je ale finančně velmi náročná činnost. Byla bych velice ráda, kdybych jednou mohla otevřít takovýto klub i v jiném městě na Vysočině a umožnit tyto krásné společné zážitky i ostatním dětem a rodičům.

Ivona Souralová