Poslední měsíc Toufarova života byl strašný. „Vzdoroval až do konce," řekl Deníku spisovatel Miloš Doležal, který se Toufarovým osudem podrobně zabýval. Jak dodal, tajní policisté v rámci účtování s církví připravovali na pokyn z nejvyšších míst rozsáhlý proces a chtěli po Toufarovi přiznání, že křížkem v kostele schválně sám manipuloval. Jenže Toufar se nepřiznal ani po drastickém mučení a bití. Na jeho následky nakonec zemřel.
Biskup královehradecký Jan Vokál inicioval v roce 2013 složitý církevní proces, při němž se bude zkoumat celý život pátera Toufara. Proces blahořečení a následného svatořečení je velmi složitý.
Nejdříve je Toufarův život zkoumán, zda byl dostatečně příkladný na úrovni diecéze, tedy královéhradeckého biskupství.
„Ještě předtím si biskupství vyžádá předběžný souhlas v Římě, tam se však neočekává problém. Pokud zkoumání v diecézi potvrdí, že nic nebrání blahořečení, odešle se celý spis do Říma. Poslední slovo má samozřejmě papež. A jak dlouho to celé bude trvat? Léta,“ řekl na počátku procesu historik Jan Stříbrný. Takže nejdřív musí Toufar projít procesem blahořečení. Až se tak stane může postoupit ke svatořečení a následně se zařadit po bok takovým světcům, jako Anežka Česká.
Čeští světci
Vojtěch (okolo 957–997), druhý pražský biskup, pocházel z rodu Slavníkovců. Kázal proti neřádům. Zasloužil se o rozvoj domácího latinského písemnictví. V roce 999 byl papežem Silvestrem II. prohlášen za svatého.
Anežka Česká (1211–1282), abatyše kláštera Na Františku byla průkopnicí chudinské a nemocniční péče. Papež Jan Pavel II. ji svatořečil 12. listopadu 1989.
Jan Nepomucký (mezi 1340 a 1350 – 20. března 1393), generální vikář pražského arcibiskupa byl podle verze katolické církve umučen králem Václavem IV., protože nechtěl vyzradit zpovědní tajemství. Papež Benedikt XIII. v roce 1729 prohlásil Jana za svatého.
Během procesu zkoumání, který zatím není u konce, není potřeba hledat a dokladovat zázrak. Samotným a dostatečně silným "zázrakem" je totiž mučednická smrt.
Podle Tomáše Petráčka, který má na starosti diecézní část blahořečení, se nedá předjímat, jak dlouho bude proces trvat. Milena Felcmanová z Havlíčkova Brodu, která četla knihu Miloše Doležala nad církevní byrokracií vrtí hlavou. "Než ten proces skončí už nikdo nebude vědět, kdo Toufar vůbec byl," povzdechla si.
Že složitý proces blahořečení trvá roky, potvrdila i Věra Kovandová, za nadační fond kostela Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti. Fond pečuje o kostel i Toufarovu památku.
Kvůli církevnímu procesu se práce na obnově kostela zastavily.
„V souvislosti s probíhajícím procesem blahořečení pátera Toufara jsou stavební činnosti ve farnosti dočasně přerušeny. Veškeré finanční příspěvky, které byly věnovány na opravy kostela a fary v Číhošti, zůstávají na účtu nafačního fondu. Ten je připraven spolufinancovat budoucí stavební záměry v Číhošti,“ řekla Kovandová.
Páter Toufar byl pochován pod falešným jménem do hromadného hrobu v pražských Ďáblicích. Příbuzné o jeho smrti informovali až v roce 1954.
Údajné Toufarovy ostatky byly z hrobu vyzvednuty na podzim 2014, podrobeny antropologickému zkoumání a získaná DNA byla porovnána s DNA žijících Toufarových příbuzných. Nyní odpočívají v hrobě pod dlažbou kostela v Číhošti.
Blahořečení a svatořečení
Prohlášení za blahořečeného, blahoslaveného neboli beatifikace (z latiny beatus šťastný, blažený a facere učinit) je stupněm kanonizačního procesu (procesu, vedoucího eventuálně k prohlášení za svatého v katolické církvi).Prohlášení za blahoslaveného či blahořečeného znamená, že se Církev zaručuje za to, že daná osoba je v nebi, je proto možné ji prosit o přímluvu, a prokazovat jí úctu (např. může jí být zasvěcen kostel či oltář) Předpokladem je ukončené beatifikační řízení a buď jeden doložený zázrak, nebo mučednická smrt. Blahořečeným je například Karel I.poslední český vládce z rodu Habsburků.
Vyšší stupeň je kanonizace neboli svatořečení. V křesťanství proces prohlášení určitého člověka za svatého. V katolické církvi probíhá předepsaným procesem, kdy je kandidát prohlášen postupně za Služebníka Božího, Ctihodného, Blahoslaveného či Blahořečeného a nakonec za svatého. Termín je odvozen od kánonu svatých, do kterého je světec zahrnut. Bez předchozího blahořečení se ale kandidát nemůže stát svatým.
Zdroj: Dikasterium pro blahořečení a svatořečení, katolická církev