Mohou tak konečně nasadit lyže a vyrazit do kopců. Jedním z míst, kde mohou protáhnout svá těla, je i Horní Březinka u Světlé nad Sázavou na Havlíčko-brodsku, kde se nachází lyžařské středisko Kadlečák.

Upravená sjezdovka a funkční vlek jsou v lyžařských areálech samozřejmostí. Těm, kdo se o tyto věci starají, přibývá spolu se sněhem i práce. I když v Horní Březince jde o práci dobrovolnou. O provoz sjezdovky se tam starají členové Lyžařského klubu Kadlečák. Jedním z nich je i Josef Pejchar, který se přímo v lyžařské boudě na Kadlečáku rozpovídal o tom, o co všechno je nutné se postarat.

„Než začne lyžařská sezona, která většinou trvá měsíc až čtyřicet dní, musíme mít provedené revize na vleku, to znamená od elektřiny přes technickou část. To přijdou zkontrolovat revizoři. Dvakrát ročně posekáme svah, aby tráva nevylézala pod sněhem.  Musíme také zkontrolovat osvětlení, a když je nějaký polom, tak ho samozřejmě ze sjezdovky odstraníme," vyjmenovává Pejchar.

V klubu mají dva elektrikáře, vyškolené vlekaře a rolbaře. „Je to otázka asi pěti lidu, kteří se tady tomu stabilně věnují," upřesňuje Pejchar, který jezdí s rolbou a má na starost technickou část vleku. To znamená například kontrolu lana, jestli správně jezdí po kladkách.

Členům klubu pomáhají na Kadlečáku i manželky, nejčastěji s prodejem vstupenek.

V létě čistí nádrže a sněžná děla

Josef Pejchar usedá do rolby po skončení lyžovačky. Na Kadlečáku se lyžuje do osmi hodin do večera. „Z domova většinou chodím pěšky, abych se prošel. Mám to sem tak dva kilometry. Potom hodinku rolbuju a prohlídnu, zda je všechno v pořádku. Sjezdovka je připravená na druhý den," říká Pejchar, který je už tři roky v důchodu a kromě lyžování a Kadlečáku se věnuje i svým třem vnoučatům.

Lyžařské středisko nevyžaduje péči pouze v zimě, jak by se na první pohled mohlo zdát. V létě je taky co dělat. Musí se například vyčistit nádrž na zasněžování o objemu padesáti kubických metrů a zasněžovací děla, musí se prohlédnout všechny kotvy, které se rozdělají a vevnitř se promažou.

Náplní práce členů klubu není ale pouze starost o technické záležitosti. Mezi další aktivity patří pořádání různých sportovně-společen-ských akcí. „Když je dostatečně dlouhá sezona, uspořádáme karneval na lyžích nebo závody jak pro děti, tak pro jejich rodiče i prarodiče," upřesňuje Pejchar. Pokud se na sjezdovce někdo necítí jako doma a ozve se předem, zajistí mu instruktora.

Některé dny provozují i večerní lyžování, a to od dvaceti hodin do půlnoci. „Odpoledne třeba někdo nemá čas, rodiče se věnují dětem, no a večer, když jim děti usnou, přijdou si zalyžovat," přemítá člen lyžařského oddílu a vzápětí dodává, jaké další povinnosti na Kadlečáku mají.

Jedná se například o udržování parkoviště, zajištění mobilních záchodků, prodávání vstupenek nebo vyhlazení nerovností na svahu. „Pak jsou to takové menší práce. Před dvěma lety jsme například měnili tyče na vleku za nerezové," vzpomíná Pejchar.

Co se týče administrativní stránky provozování lyžařského střediska, o tu se stará předseda klubu Jaroslav Kaiser. „Jezdí na různá školení kvůli předpisům, ty se totiž mění jako u každého podniku, takže se vše musí obnovovat," vypráví Pejchar a ukazuje přitom na osvědčení pro rolbaře, které visí na stěně boudy, kam se mohou promrzlí lyžaři přijít ohřát.

Letos měli na Kadlečáku navíc práci s výměnou osvětlení. „Získali jsme ho ze zimního stadionu v Pěšinkách ve Světlé nad Sázavou. Je výkonnější a má menší spotřebu," pochvaluje si Pejchar a  dodává, že na letošní sezonu vyměnili také kameru, která hlídá výstup na vleku. Ten je dlouhý čtyři sta metrů a samotná sjezdovka má o dvacet metrů méně. Služba má díky kameře přehled, jestli se sportovci na vleku chovají slušně.

Také na svahu platí pravidla

Někdy se tak ale, bohužel, nechovají, a proto musí členové oddílu řešit například situace, kdy neukáznění lyžaři či snowboardisté vytáhnou lano mimo kladku. „To se může povést, když vlek není plně obsazený a někdo z vleku vyjede ještě dřív, než by měl. Nejčastěji to dělají snowboardisté. Když je tu ale třeba jen jeden člen ve službě, sám si s tím neporadí," říká Pejchar a vyzývá přitom neukázněné sportovce, aby se chovali lépe.

„Je to jako na silnici, tam také platí určitá pravidla provozu," přirovnává.

Příští sezonu čekají na členy Kadlečáku nejen standardní povinnosti související s přípravou sjezdovky, ale chtějí tam vyměnit právě lano na vleku. Až bude čas a peníze, mají v plánu také vybudovat prostory pro ukrytí rolby, sněhových děl a dalšího nezbytného náčiní. „Předseda naštěstí bydlí kousíček odsud, tak má teď děla schovaná u sebe," směje se muž, na kterém je vidět, že ho práce i lyžování opravdu baví. Po celou dobu rozhovoru má na nohou lyžáky.

S modernizací práce ubývá

Když je víc sněhu, je i víc práce. Pokud je bílá peřina opravdu vysoká, instalují na Kadlečáku ještě stometrový dětský vlek. „To je montáž tak na dvě hodinky," informuje Pejchar.

Mají i skútr a za něj stopovač na trasy pro běžkaře, ale protože není dostatečné množ-ství sněhu, ještě ho nevyužili.

„Sněhu není dost nejen letos, ale několik sezon dozadu. Stopovač máme tři roky, ale ještě jsme s ním stopy nedělali. Zkoušel jsem to, ale pokud není třicet centimetrů sněhu, tak to nejde," říká Pejchar.

Množství práce ale nezáleží pouze na množství sněhu, souvisí i s modernizací.

„Když byly na vleku ještě staré tyče, bylo jich padesát, a to se každý den tři čtyři opravovaly. Jeden člověk mohl být pořád v dílně a věnovat se tomu. Dnes práce ubývá, protože se všechno modernizuje," připouští Pejchar.

Předseda klubu, který se přišel zahřát a občerstvit, však pohotově reaguje a říká, že na druhou stranu přibyla práce například se zasněžováním.

„Dřív se jen počkalo, až napadne přírodní sníh," připomíná Jaroslav Kaiser.

Aby se mohlo zasněžovat, je potřeba počkat na mrazy přibližně okolo pěti stupňů pod nulou.

„Pak se natáhnou dvě děla a  začínáme. Pokud to jde, zasněžujeme i celých čtyřiadvacet hodin. Kdo má zrovna volno, drží službu a řeší třeba problémy s přimrzáním," říká Pejchar.

Letos vytáhli na Kadlečáku děla čtyřiadvacátého ledna a    po týdnu zasněžování odstartovali lyžařskou sezonu. O víkendu se začíná v osm hodin ráno a jezdí se do osmi do večera. „Ve všední dny se jezdí od patnácti hodin, protože nejsou lidi, kteří by tu mohli už od rána držet službu," informuje o situaci v Horní Březince Josef Pejchar, nasazuje si lyže, helmu a odjíždí na svah.

Zuzana Rodová