Nadhled získaný praxí nelze ničím nahradit. Česko je kvůli postoji ke starším zaměstnancům podle odborníků dokonce černou ovcí Evropské unie. Ale proč? Zatímco začátkem 90. let neuměli padesátníci často žádný cizí jazyk a pomalu se otrkávali v novém světě, dnes už má mnoho z nich slušné jazykové vybavení, jsou v nejlepším věku, aby začali předávat svoje zkušenosti dál. Již koncem devadesátých let zařadil jakýsi odborník padesátníky na trhu práce do takzvaných rizikových skupin. Už to je urážející! Co je probůh rizikového na tom zaměstnat osobu kolem padesáti, když věk odchodu do důchodu neustále stoupá? Bojí se zaměstnavatel, že mu „padesátiletý stařec" na pracovišti zemře a on bude platit pohřeb? Nejhůře jsou na tom v této schizofrenní nefunkční společnosti jednoznačně ženy. Ty se na jedné straně z lesklých časopisů dozvídají, že v padesáti jsou dámy k nakousnutí, které mají užívat života a lovit zajíčky. Na druhé straně jim při přijímacím pohovoru neomalený personalista typu fracek, ve věku jejich syna, naznačuje, že v tomhle věku by měly, bez ohledu na vzdělání, místo práce trénovat skoky do rakve. Smutné je, že před listopadem 1989 otázku věku při hledání práce téměř nikdo neřešil.

Přitom lidé kolem padesátky mají životní nadhled, který získáte jen tím, že si prožijete svůj život naplno, stokrát se poučíte z chyb. A to ani nemluvme o zkušenostech, kterými starší lidé oplývají a mohou je využít ve prospěch firmy. Diskriminace této generace je nesmyslná o to víc, že to byli v roce 1989 právě nynější padesátníci, kteří stáli jako demonstranti v ulicích u zrodu takzvané polistopadové demokracie, ovšem bohužel, jak se zdá „demokratůry" ryze počesku. V tom případě je otázka, zda se dnes nejedná o zasloužený trest nějakých Božích mlýnů, které nešťastným mlynářům vzkazují: „Cinkali jste klíčky? Tak mlčte. Co jste chtěli, to máte."

stepanka.saadouni@denik.cz