Už dlouho se mně nedostalo v tomto deníku takové „pozornosti" jako v poslední době. Článek pana Hynka Jurmana z 21. října nebudu komentovat, nemám potřebu se přetahovat s lidmi naplněnými žlučí a nenávistí se slovníkem zapálených inkvizitorů. Jenom mu popřeji klid a mír v duši a hlavně zdraví.
Chtěl bych ale pár slov k panu redaktorovi Filipu Brožovi a jeho článku „Umělecký prostor nepatří politikům", který na rozdíl od předešlého píše tak, že se to dá v klidu přečíst a ve stejném klidu odpovědět. Tak předně nevím, z čeho usuzuje, že jsem si myslel, že obdržím nůžky a budu stříhat pásku knižního veletrhu. Stejně tak je pro mne záhadou, z čeho pan redaktor vyvozuje, že jsem se jel na knižní veletrh prezentovat jako politik. Jestli z toho, že jsem požádal o zaslání pozvánky, když na žádnou akci, jak je rok dlouhý, pozvánku z Brodu nedostávám? Už mám nějaký věk, jsem trochu vyzrálejší a myslel jsem si úplně něco jiného, obyčejného. Myslel jsem si, že mně pořadatelka řekne o té pěkné akci pár slov, že mě pozve na prohlídku, upozorní na zajímavé exponáty. Přesně tak, jak to při takových akcích bývá, a tak, jak jsem to dělal s pozvanými i nepozvanými hosty na akcích Agrární komory já. Zdali je toto politika, která atakuje umělecký prostor, to nechám na posouzení každého čtenáře. U mě je to obyčejná slušnost. A to, co mne na knižní veletrh táhlo a o čem pan redaktor nemá ani ponětí, je něco jiného. Jsou to knihy. Jednu jsem ve svém životě napsal a desetitisícovým nákladem vydal (byla o zemědělství USA), k tomu stovky článků, tři odborné videofilmy – vše k zemědělství a venkovu.
A závěrem přeci jenom k panu Jurmanovi. Do Senátu jsem byl zvolen ve zdejším senátním obvodě z deseti kandidátů jako zcela nezávislý a ve druhém kole jsem porazil kandidáta ČSSD s podporou KSČM o devatenáct procent. Obdobně to dopadalo ve třech volebních obdobích na Agrární komoře, kde můj nejlepší výsledek byl devadesát dva procent v tajné volbě. Inu kariérní komunista, který nikdy nic nedokázal, jak duchaplně píše pan Jurman.
Jan Veleba
