Spoustu lidí vaši profesi vnímá jako „zbytečný luxus“. Jak moc důležité je mít svého finančního poradce?
Neřekl bych, že je to luxus. Je důležité pochopit, že za služby finančního poradce lidé neplatí. Často se mě po schůzce ptají, kolik mi za to mají dát peněz, toho si nesmírně cením, ale je to opravdu zdarma. Zaprvé bych si peníze nevzal a zadruhé ani nemůžeme podle zákona. A jak vlastně zněla původní otázka?

Jestli je důležité mít někoho, kdo mi poradí s penězi?
Rozhodně, protože daného člověka zastupuji v rámci finančního trhu. Jednoduše řečeno vyřizuji za něj administrativní věci, jednám s bankami, pojišťovnami. Nejdůležitější je pro klienta servis, to znamená, že se na mě může kdykoliv obrátit a ví, že to vyřeším za něj. S trochou nadsázky říkám, že jsem něco jako automechanik. Když se vám rozbije auto, tak také voláte profesionálovi.

Roste důležitost vaší práce?
Podle mě ano. V dnešní době je toho strašně moc, reklamy se na nás valí ze všech stran a lidé tomu čím dál častěji přestávají rozumět. Dalším aspektem je pak to, že jim šetřím čas. Nemyslím si, že je možné, aby po práci člověk obešel všechny pojišťovny v okolí. A důležitá je i jakási psychická pohoda, protože vědí, že to řeším a ve chvíli, kdy pro ně mám odpověď, se jim co nejdříve ozývám. Oni se tím nemusí stresovat.

Lukáš Siříště

* narodil se 3. 6. 1988
* žije v Pelhřimově
* vystudoval pedagogickou fakultu na Masarykově univerzitě, obor fyzika a zeměpis
* finančním poradcem je deset let
* jeho práce je jeho největším koníčkem
* hraje hokej za HC Pelhřimov a miluje historii, zejména 2. světovou válku

Máte i vy někoho, kdo se vám stará o peníze, nebo spoléháte sám na sebe?
Dělám to deset let, kolegové v kanceláři pak ještě o něco déle. Věříme tedy sobě, takže že bych já měl přímo svého finančního poradce, to nemám, ale mám v týmu odborníka na hypotéky, šikovného kluka na investice… Kdybych něco potřeboval, není problém se na ně obrátit a poprosit je o radu.

Jak poznám dobrého poradce?
Když budu mluvit za sebe, tak splní, co slíbí. To je jádrem všeho. Dalším bodem je zmíněný funkční servis, protože dnes dokáže spoustu poradců sjednat nějaký produkt, ale za půl roku už o nich nevíte.

Máte tedy stálé klienty už od svých začátků?
Nebudu lhát, ne s každým, koho jsem potkal před deseti lety, spolupracuji dodnes. Kdybych měl dnešní zkušenosti, tak jsem třeba s nimi se všemi, ale logicky se každý vyvíjí. Na začátku jsem nebyl takový odborník, původně jsem to měl jen jako brigádu. Na plný úvazek jsem přešel až po čase. Od té doby si troufnu říct, že se mnou klienti zůstávají a z některých se stali i kamarádi.

A co by mě naopak mělo varovat, že jsem narazila na podvodníka?
Stejně jako je špatný zedník nebo automechanik, tak je i špatný poradce. Vůbec nemá smysl si nalhávat, že v tomto oboru je každý skvělý, to nikoli. Přiznám se ale, že s tím nemám zkušenosti. Jsme hlídaní Českou národní bankou a na všechno musím mít patřičné licence. Deset let funguji v rodném Pelhřimově, moje jméno je tady známé a absolutně si nemohu dovolit nic úmyslně pokazit.

Ale tak určité varovné signály vyjmenovat můžete, ne?
Například jedna z mých posledních klientek říkala, že její původní poradce jí nutil (klade na to slovo důraz) produkt. Dalším varováním by mohlo být i to, že nedokáže věci dostatečně vysvětlit. Klient si bude finanční produkt platit v momentě, kdy bude vědět, proč si ho má platit. Hodně lidí si myslí, že z lidí taháme peníze, ale pro mě je to takový nepovedený vtip.

Banky jsou přísnější

Jak to myslíte?
Pokud člověk něco někde splácí, má nějaký úrok a já mu ho zlevním, tak jsem ho přeci nepodvedl. To samé je s pojistkami. Když ji klientovi vylepším, tak mu peníze naopak šetřím.

Jak vás tedy vnímají kamarádi?
Přiznám se, že nevím. Neptám se jich na to. Část z nich jsou sice mí klienti, řešil jsem jim hypotéky, pojistky a myslím si, že mě vnímají jako seriózního člověka. Hodně z nich ale pořádně neví, co vlastně dělám. Jsem v tomto ohledu poměrně neprůbojný a nemám potřebu se jim nabízet. Když přijdou a zeptají se, tak udělám maximum, ale rozhodně s tím za nimi sám od sebe nechodím.

Jak se do oblasti finančnictví promítla pandemie?
Spoustu lidí přišlo o jistotu v zaměstnání a jejich finanční rezervy byly nedostatečné, takže se teď ptají po úvěrech. Doteď byly úroky relativně nízko, ale postupně se budou zvyšovat. Plíživě rostou vlastně už od ledna. Loni jsme dělali úrok za 1,79 procenta a teď to horko těžko srážím pod dvě. Vlivem pandemie jsou banky také mnohem přísnější, je s nimi mnohem složitější vyjednávání. Úvěry se řeší mnohem déle.

Berou si teď lidé více půjčky, nebo naopak šetří?
Reklamy na půjčky se na nás valí ze všech stran, lidé jsou masírovaní tím, že všechno musí mít hned a není problém si půjčit na dovolenou nebo na dárky. Hrozně málo lidí si dokáže odepřít tyto požitky, a to není dobře. Vždy se jim to snažím rozmluvit a mým úkolem je jim pootočit hlavu. Závěrečné rozhodnutí je ale vždy na nich.

Jde vůbec vyřídit úvěr člověku, který přišel o práci?
V bankovním sektoru to možné není. Dostáváme se tak na hranu nebankovních půjček s velkým úrokem, a to já nedělám. Myslím si, že to je věc, kterou člověku absolutně nepomohu.

Vypůjčit si u rodiny

Jak to tedy řešíte?
To byla modelová situace. V Pelhřimově na tom nejsme až tak špatně, co se propouštění týče. Navíc většinou mí klienti mají alespoň nějaké rezervy a mohou se uskromnit. Kdybych se do ní ale dostal, snažil bych se nejprve rozklíčovat, koho mají ve svém okolí a poradil jim, aby poprosili o pomoc třeba rodinu. Vím, že to není ideální, ale pořád lepší než nebankovní půjčky s šíleným úrokem.

Změnil se ještě nějak přístup k penězům?
Ozývají se mi lidé, kteří s penězi chtějí pracovat. Když dnešní generaci mladých, kteří po škole začali pracovat, řeknu, aby si dávali peníze stranou z nějakého důvodu, tak musím říct, že to funguje. V tomto vnímám opravdu velký posun.

Chápu dobře, že se vám teď ozývá více klientů?
Ano, zaznamenali jsme nárůst ve výkonu o tři sta procent. Lidi to zkrátka zajímá a řekl bych, že do určité míry i baví.

Kdy je správné vzít si úvěr?
Záleží na člověku, ale obecně můžu říct, že půjčovat si jakékoli peníze na pasiva, je hloupost. Ať to trochu přiblížím, pasivum je jednoduše řečeno to, co vám vybere z kapsy peníze. Jakékoliv spotřební zboží, dovolená, auto… Ale ať se vrátím k otázce, kdy je správné vzít si úvěr - v momentě, kdy na něj mám. Je ale potřeba ho i nastavit tak, abych byl schopný ho splácet v momentě, kdy mi klesnou příjmy. Narážím například na situaci, kdy partnerka odejde na mateřskou dovolenou, a příjem rodiny tak spadne o třetinu.

Vyplývá mi z toho, že schvalujete jen hypotéku na bydlení.
Přesně tak. Maximálně ještě půjčku na auto, které je bezpečnější než to stávající, vozí vás do práce a vyděláváte díky němu peníze. V těchto chvílích se není o čem bavit a půjčka je zcela a místě.

Jak jsou na tom mladí s finanční gramotností?
Všechno je to o výchově. Před čtrnácti dny jsem si to opět ověřil. Klučina si v jednadvaceti letech začal odkládat peníze, protože mu to rodiče řekli. Teď po sedmi letech přišel, že má našetřeno přes půl milionu korun a chce hypotéku. Z toho mám vždy velkou radost. Před pandemií jsem učil základy finanční gramotnosti na školách a vidím, že děti mají o toto téma zájem.

Finančnictvím nepolíbení lidé

Pracuje se vám lépe s lidmi, kteří mají své peníze pod kontrolou, nebo naopak těmi, které to musíte teprve naučit?
V zásadě s oběma skupinami. S člověkem, který ví, co chce, jen se o tom chce pobavit, je práce o dost jednodušší. Možná mě ale víc baví pracovat s lidmi, kteří jsou finančnictvím úplně nepolíbení. Příkladem jsou třeba kluci, kteří si vydělávají rok dva, bydlí u rodičů a všechny peníze rozhážou. Když pak po roce naší práce přijdou a jsou za nimi vidět výsledky, jsem strašně rád, že to celé nebylo zbytečné.

Souvisí to i s tím, že jste vystudovaný učitel?
Myslím si, že ano. Vždy jsem chtěl učit a mám to v sobě. I na mém týmu se ukazuje, že jsem schopný ostatní něco naučit a předat jim, co vím. Plním si tak své sny, dělám, co mě baví, i to, co jsem vždycky chtěl. (usmívá se)

Měli by se rodiče o penězích bavit už s malými dětmi?
Jednoznačně. Rozhodně neuškodí, když už malým dětem budou říkat, aby neutratily všechno a myslely na budoucnost. Je tady ale i druhá strana mince. Hodně mladých nám říká, že to musí doma probrat s mamkou. A ta většinou řekne, aby si nic neodkládali a nechali si to na účtu. To je ale strašný průšvih.

Takže malé děti učit nerozhazovat, ale naopak těm velkým nekecat do života?
Ano. Když to budu brát za sebe, tak jsem na začátku podnikání žádné pořádné peníze neměl a vím, jaké je to mít dluhy. Nechci ze sebe dělat chudáka, ale o to víc dnes o penězích přemýšlím a vím, že i když to rodiče často myslí dobře, nemusí mít vždy pravdu. Doba je dnes úplně jinde než před třiceti lety.

Co všechno o svých klientech potřebujete znát?
První schůzka začíná jakousi analýzou. Já to slovo nemám úplně rád. Zkrátka mě zajímají cíle, přání, potřeby a to, co ten člověk chce v daný moment řešit. Až na druhém setkání se bavíme o nějakém produktu. Musí zkrátka pasovat na to, co mi předtím řekl. Jedině tak bude věřit nejen mně, ale i danému produktu. No a pak samozřejmě potřebuji nějaké osobní údaje, případně údaje o autu nebo o domě, když řešíme pojistky.

Spořit buď z kapesného nebo s první výplatou

V kolika letech je ideální si začít spořit?
Lidé v tom mnohdy hledají zbytečnou složitost. Za mě je ideální si spořit buď už z kapesného od rodičů nebo potom s první výplatou. Mám kamaráda, který je stejně starý jako já, ale už od patnácti let si poctivě psal, kolik peněz utratil, a pravidelně si odkládal peníze do obálky. Shodou okolností je to jeden z mála lidí, které znám, který si koupil bydlení bez hypotéky. Pak mám ale klienty, kterým je čtyřicet a dodnes jsem je nedokázal přesvědčit ke spoření.

Kolik by člověku mělo měsíčně zůstat na spoření?
To je také hrozně individuální. Není to o tom, kolik bych si měl měsíčně odkládat, ale jaký je můj cíl. Když si řeknu, že za pět let chci stavět, za deset let chci pro děti dvě stě tisíc a na důchod chci mít milion, tak podle toho si jednoduše spočítám měsíční částku. Mým úkolem je pomoci najít danému člověku cestu, která je pro něj nejschůdnější, a ne za ním přijít a říct, aby si každý měsíc odkládal tisícovku, a přes to nejede vlak.

Neříkejte mi, že váš kamarád měl už v patnácti takhle jasné cíle.
Začínal samozřejmě krátkodobými. Šetřil si například na tenisky. Nejde o to, na co si peníze odkládal, ale hlavní je, že to dělal. A dělá to dodnes.

Jak nejlépe zúročit své peníze? Máte nějaký tip?
To je otázka drtivé většiny mých klientů. Opět je to o jejich cílech, každý se totiž řeší jinak. Za mě je nejlepší v první řadě využít produkty, které nabízí stát a dává k nim nějaký příspěvek.

Takže stavební a penzijní spoření?
Přesně tak. Ta problematika není zas tak složitá a produktů není tolik. Když to shrnu, využít produkty od státu a najít na trhu co nejefektivnější úrok.

To se ale bavíme spíše o dlouhodobějších cílech. Co ty krátkodobé?
Tam je ideální spořicí účet. Není to o tom, že bych na něm nějak zbohatl, ale myšlenkově si oddělím peníze od těch, které mám na běžném účtu, a nemám potřebu je tolik utrácet. Vidím to na sobě, na běžném účtu mám raději méně peněz. Není to ale o tom, že bych se v životě omezoval a seděl si na penězích.

Nevystavovat klienty riziku

Měl jste nějaký tip na investici, který nakonec nevyšel?
Měl, ale to moc nesouvisí s trhem. Jednou jsme s mamkou chtěli koupit auto, poslali peníze do Polska a přišli jsme o ně. Od té doby si dávám na jakékoliv investice pozor. Ani po svých klientech nechci, aby vzali své peníze a dali je do nějakého fondu jen proto, že si myslím, že je to dobré. Raději využívám investiční společnosti, které pak samy rozhodují, kam budou peníze směřovat, a klienty nevystavují riziku.

Jak vnímáte investice do bitcoinu?
Na to se mě ptá minimálně pět lidí týdně. Od té zkušenosti s autem bych ale už nikdy neposlal peníze někam, kde je to nejisté. Osobně máme v rodině peníze zainvestované raději ve zlatě a ve stříbře. Navíc v momentě, kdy je nějaká investiční příležitost v médiích a mluví se o ní, je pozdě. I proto se o to moc nezajímám a odkazuji klienty jinam.

Do čeho byste nikdy neinvestoval? Je to právě ten bitcoin?
Teď už rozhodně. Nic jiného mě momentálně nenapadá.

Jak jste se vlastně stal finančním poradcem?
Oslovil mě kamarád. Jak už jsem nakousl, prvních pět let jsem to měl jako brigádu při vysoké škole, neviděl jsem v tom až takový potenciál a nemyslel jsem si, že bych se tím jednou živil naplno. Změnilo se to až po škole. Začal jsem stavět tým, práce mě začala o dost víc bavit a našel jsem se v tom, že pomáhám lidem. Je ale důležité říct, že osmdesát procent času, které touto prací trávím, věnuji svému týmu a jeho rozvoji. To mě baví a troufnu si říct, že jsem v tom dobrý. Rád dostávám finanční gramotnost mezi lidi. Vím, že spousta lidí má na můj obor naprosto nesmyslných předsudků, ale ta práce je neskutečně prestižní, je stálá a má obrovský potenciál do budoucna.