Stanislav je vyznavačem rychle se vzmáhající formy zábavy – ježdění na motorových čtyřkolkách. Ovšem zatímco mnozí jezdci používají své stroje jen k přepravě po silnici jako alternativu k motorce nebo čistě ke sportovním účelům, Stanislav patří k té neukázněné skupině, která za autodrom považuje i otevřenou přírodu.


Trpí tím i Brodsko


Havlíčkův Brod nepatří k centrům čtyřkolkářů. Deník objevil pouze jednu prodejnu, nepočítaje v to obchody s náhradními díly – to menší Humpolec má přímo specializovaný Ráj čtyřkolek. Už i v lesích v okrese ale zuří válka. Na jedné straně právě neohleduplná část příznivců čtyřkolek, na druhé obyvatelé vesnic, lesníci i myslivci. Vadí jim hluk, „rozorané“ louky či koryta potoků i nebezpečí pro pěšího turistu na lesní cestě.


„U nás máme čtyřkolkáře jen jednoho, ale problémy s ním nejsou. Místní kluci si nic takového nedovolí, myslivci by si to s nimi vyřídili,“ myslí si starosta Radostína Petr Zadina. „Tady potíže nemáme, horší je to v nedaleké Lučici. U jednoho z tamních rybníků čtyřkolkáři kempují a vyjíždějí odtud do okolí,“ dodává.


Starosta Lučice Jaroslav Jelen jeho slova potvrzuje: „Jezdí cestou necestou. Lesy jsou tu rozlehlé a těžko to nějak uhlídáte, museli byste jezdce chytit přímo za ruku.“


Rozšíření čtyřkolek nahrává jejich poměrně nízká cena, nebereme–li v úvahu skutečně špičkové stroje, nebo naopak slabé modely, určené spíše dětem.

Například Stanislav Rychlý si ten svůj pořídil z druhé ruky za padesát tisíc korun. „Ještě bych dodal, že dostupných drah, kde bychom mohli jezdit legálně, je dost málo,“ zakončuje.


Brodský prodejce motorek a čtyřkolek Stanislav Vlach si to myslí také, ale podtrhuje, že to ještě není důvod k divoké jízdě po lese: „Každopádně jsem proti, ti blbci v lese všechno rozorají. Pravda je, že hodně tradičních závodních okruhů z dob socialismu zaniklo, mám tuto zkušenost z okolí Brna. Jiné ale zase otevírají soukromníci.“