Období Vánoc začíná počátkem adventu a končí na Tři krále. Dárky opět nosí Ježíšek, zatímco za socialismu nám vnutili Dědu Mráze. V poslední době se ovšem rozmáhá další zvláštní zvyk, po vybalení dárků a večeři jít do hospody…
Ano, osobně také vnímám rozvolnění vánočních tradic, zejména po revoluci. Sice nám za minulého režimu vnutili Dědu Mráze, ale pořád to byl poměrně zásadní sváteční čas. Tradice v lidech přetrvávala hodně silně. Rodina byla doma pospolu a ven se šlo večer maximálně na půlnoční. No ono to ovšem s tím Dědou Mrázem taky není tak jednoznačné.
V jakém smyslu?
Za socialismu byl Děda Mráz, před sto lety zase Štědroň, který se v průběhu desetiletí kamsi vytratil. Štědroň byl starý pán v kabátku, který pomáhal Ježíškovi s dárky.
Před sto lety asi jen málokdo nešel na půlnoční…
Přesně tak. Pobožnost, kterou dnes vidíme u přísně věřících lidí, tehdy byla obecnou normou. Církev si dokonce v dobách ještě dřívějších sepisovala seznamy, kdo nepřišel. Stejně tak v hlubší minulosti bývala období, kdy museli do kostela i Židé. Ale ti to řešili prakticky a po svém. Uši si třeba zalili voskem, aby neslyšeli modlitby.
Mimochodem, jak to měli Židé řekněme tak od poloviny 19. století, kdy už nemuseli žít v ghettech, tedy opustili zčásti i třebíčskou židovskou čtvrť? Přijali třeba něco z vánočních křesťanských tradic?
To ne. Jim na to období vychází chanuka, svátek světel. Zapalují svíce na osmiramenném svícnu, připravují koblížky, obdarovávají se, hrají hry. Je to moc pěkný svátek. Ovšem v době antisemitských perzekucí měla chanuka jedno specifikum. Svícen, připomínající zázrak svátku, by se měl dávat směrem ven z bytu do ulice. Ze strachu před pronásledováním se však dávaly směrem do dvorku nebo do zahrady.
Na Vysočině žilo také dost Němců, jihlavská enkláva patřila k nejvýraznějším v republice. Měli Němci něco jinak než Češi o Vánocích?
Nemyslím si. Krom jazyka samozřejmě. A platilo u nich v rodinách totéž, co u Čechů. Když se žena přestěhuje, přivdá, přináší si z domů jídelníček. To u mužů příliš neplatí. A tak když se přivdala do Jihlavy Němka třeba od Salcburku, v jídle se to bezesporu projevilo i na Vánoce.
close
info
Zdroj: Muzeum Vysočiny Třebíč
zoom_in
Překvapilo mě, že kapr se na českém vánočním stole objevil jako tradice až tak pozdě, v polovině 19. století a to ještě nejdříve u bohatých lidí…
Je to tak a souvisí to s úpadkem rybnikářství a chovu ryb jako takového v době od 17. století. V čase předtím přitom byly ryby velmi běžné. Dochovala se dokonce stížnost tovaryšů z jižních Čech, kteří se zlobili, že už se jim zajídá mít na talíři neustále lososa a chtějí něco pořádného. Pokud se vrátím ke kaprovi a novějším dějinám, tak Valdštejni, majitelé třebíčského panství, podávali jako vybranou pochoutku na jedné svatbě kapra namodro. Což dokládá, že šlo o drahé, výjimečné jídlo.
Které se postupně dostalo až na stůl běžné rodiny…
Ano, za první republiky už to tak bylo. Ale když se ještě vrátím do 19. století a znovuobjevování této ryby, pak musím říci, že lidem chvíli trvalo, než se ustálily recepty na jeho přípravu. Zpočátku ho dokonce zkoušeli dělat smaženého s chlebem a se zelím. A bramborový salát k němu má největší rozmach až po druhé světové válce.
Co cukroví? Odkdy se peče linecké či rohlíčky?
K tomu lineckému mě napadá dodatek, že v rakouském Linci vlastně linecké neznají. My mu tak říkáme, oni ale mají linecký koláč, což je něco jiného. Rozmach velkého pečení vánočního cukroví v každé rodině je u nás až od druhé poloviny 20. století. Abyste upekla křehké cukrářské výrobky, potřebujete docela stabilní teplotu, ne úplně levné suroviny a v obyčejné peci se vám to jen tak nepodaří.
Co sladkého tedy bývalo na Vánoce u nejširších vrstev obyvatelstva na stole třeba za císaře pána Františka Josefa I.?
Různě. Sladké kaše, lité buchty, rohlíčky z kynutého těsta plněné ořechovou směsí, buchty z kynutého těsta, ale především vánočka. Z ní se i věštilo. Hospodyňka upekla víc vánoček a jen do jedné zapekla drobnost, třeba peníz. Kdo ho objevil, měl v dalším roce štěstí. Takových zvyků s odkazem na očekávání událostí bylo o vánocích víc.
Jaké ještě?
Například u vánočního stolu si všichni stoupli a kdo nevrhal stín, ten měl další rok umřít. Koho stín byl nejdelší, ten se měl těšit dobrému zdraví.
Jak se vlastně lišila slavnostní vánoční tabule před sto lety od té současné?
Tehdy se k vánočnímu jídlu nepřistupovalo tak, aby se člověk nacpal. Šlo o hojnost v jiném slova smyslu. Bylo tam víc druhů jídla v menším množství, šlo o symboliku hojnosti pro další rok. Objevovali se například i slanečci, kteří se k nám po staletí dováželi z přímořských zemí. A zajímavé je, že jih Vysočiny spíš inklinoval k vánočním jídlům z čočky, směrem na sever zase k jídlům z hrachu. Obě tyto potraviny jsou opět symbolem hojnosti. Stejně tak mák, který na Štědrý den hospodyňky sypaly slepicím, aby měly další rok dost vajec.
I vánoční stromek se začal do domácností v českých zemích dostávat až na konci 19. století, že?
Ano. V polovině 19. století to byly zámožné rodiny, obyčejní lidé však viděli za okny stromeček, chtěli ho také. Domácnosti ale bývaly stísněné a početné a tak se stromek nejdřív zavěšoval na strop, aby nezavazel. Někdo ho věšel za špičku, jiný za kmínek, podle místa v sednici. Ozdoby bývaly zpočátku hlavně papírové nebo slaměné. Koupil se barevný papír a směsí mouky a vody se lepil třeba řetěz. Mimochodem stejně tak se dřív lepily některé knihy, proto tak chutnaly molům.
Co vánoční trhy? Jaké dobroty lidé dřív, třeba počátkem století vyhledávali?
Bývaly to typicky perníky. Moc oblíbený byl cuc na kládě, tak se říkalo cukrovince, která byla tvrdá, karamelová. Dnes to známe jako například dvoubarevnou hůlku, dává se obvykle k Mikuláši. Nebo práskací limonáda. Byla v lahvi s porcelánovým špuntem a luplo to, když se špunt otevřel. Dnes pro nás nic zvláštního, pro ně tehdy sváteční záležitost.
Jsou dodnes nějaké zvyky, které se na jednom konci Vysočiny dodržují a na druhém už ne?
Řekla bych to jinak. Liší se to vesnice od vesnice. Doslova. Co v jedné drží, v sousední vůbec nemusí být. Například ve Velké Bíteši chodí Lucie. Na Želetavsku se zase hodně drží Barborky. Obojí jsou dívčí obchůzky. Někde jsou to kárající bytosti, jinde jsou milé. Na Jemnicku mají tradici békání, to je průvod ovcí po vsi na Štědrý den. Místní se sejdou před rozdáním dárků. Dříve se u toho také práskalo bičem a sedláci stříleli z pušek.
close
info
Zdroj: Rodinný archiv Peitzových
zoom_in
Dávali na Vánoce dárky i zaměstnavatelé zaměstnancům?
Samozřejmě. Nějakou výslužku či drobnost dostávali. A například u sedláků pacholci mívali od Štěpána do konce roku volno. Říkávalo se na Štěpána není pána. Mohli například navštívit rodinu. Děvečky pak měly volno několik dní po Novém roce. Zároveň to byl čas, kdy děvečky a pacholci obvykle měnili službu.
Tradice betlémů v domácnostech postupně přišla poté, co císař Josef II. zakázal jejich vystavování v kostelích. Proč tak rozhodl?
Ono totiž všeho moc škodí. Ve druhé polovině 18. století byl obrovský rozmach betlémů a i živých hraných betlémů. Často to bylo přeplácané a světské a vlastně to zastiňovalo původní myšlenku zklidnění se v době vánoční. Proto tomu císař učinil přítrž. Lidé ale měli k betlémům vztah, tak si je začali vystavovat doma.
V Třebíči je tradice betlémů z papíru, že?
Ano, tady byli výborní betlémáři v rodině Hartmannů, Čeloudů, Mládků, Uhlířů a dalších. Lidé si nejprve každý rok betlém složili. Později se dělaly skříňky, od malých po opravdu veliké, do kterých se neprášilo.
K Vánocům patří zima a k ní zamrzlá řeka. Co Jihlava v Třebíči? Odkdy a kam se chodilo bruslit?
Bruslilo se od druhé poloviny 19. století, chudí kluci si želízka, která se přidělávala na boty, často půjčovali. Jinak to bývala i součást sváteční nedělní promenády. Krásně oblečení pánové a dámy se důstojně sunuli po ledu. S organizovaným sportem se začalo již roku 1884, kdy vznikl Bruslařský klub Třebíč.
Řeka sloužila taky jako zdroj ledu…
To jistě. V Třebíči byl velký pivovar, byli řezníci i provoz zámku. Ti všichni měli své ledovny, protože potřebovali celoročně chladit. Lednice, jaké známe dnes, neexistovaly. Vyříznutý led se vytahoval z řeky, očistil, rozřezal a formani ho vozili do ledoven. Pivovar či zámek na to měl sjednané i dělníky. V zimně bylo ledování vítaným přivýdělkem.
Jaké tradice budete o letošních Vánocích držet vy s rodinou? A který nejlepší vánoční dárek jste ve svém životě dostala?
Se syny budeme určitě pouštět oříškové lodičky, rozkrajovat jablíčka. Navštívíme rodinu a přátele, pravidelně chodíme i na hřbitov. Mám doma dva malé kluky, a tak stále více si uvědomuji, že Vánoce nejsou o dárcích, ale především o rodině.
Mgr. Jana Lochmanová (36 let)etnografka Muzea Vysočiny Třebíč, žije v Jemnici
vzdělání Evropská etnologie, Masarykova univerzita v Brně
vdaná, 2 děti
koníčky: práce a rodina
